Článek
Už delší dobu ve mně kvasí pocit, který se v posledních měsících proměnil v čisté rozhořčení. Jako občan, který si váží demokracie, jsem vždy věřil, že občanská společnost má být jakýmsi hlídacím psem. Jenže v podání spolku Milion chvilek pro demokracii se tento pes stal spíše vycvičeným ohařem, který štěká jen na povel a vždy stejným směrem. Otázka „Je Milion chvilek opravdu apolitický?“ pro mě už dávno není otázkou. Je to řečnický obrat, za kterým se skrývá hořká pachuť manipulace.
Mýtus o nestranném aktivismu
Když Milion chvilek začínal, mnozí jim dali důvěru. Argumentovali „ochranou demokratických institucí“ a „bojem proti střetu zájmů“. Znělo to vznešeně. Jenže čas ukázal, že jejich metr je křivý tak moc, až to bije do očí. Pokud se někdo označuje za apolitickou skupinu, očekával bych, že bude měřit všem politikům stejně. Že mu bude vadit arogance moci, netransparentnost a přešlapy bez ohledu na to, jestli má dotyčný v kapse stranickou průkazku s logem hnutí ANO, ODS, STAN nebo Pirátů.
Realita? Milion chvilek se chová jako prodloužená ruka PR oddělení minulé vládní koalice. Jejich „boj za demokracii“ končí přesně tam, kde začínají zájmy jejich ideových spojenců.
Dvojí metr jako pracovní metoda
Proč jim nevěřím? Protože jejich mlčení je stejně výmluvné jako jejich křik.
- Když se dříve řešil střet zájmů, zaplňovali náměstí a mluvili o ohrožení právního státu.
- Když se objevují kauzy, které smrdí klientelismem, podivnými zakázkami nebo pochybnými vazbami u představitelů pětikoalice, Milion chvilek náhle „studuje podklady“, „monitoruje situaci“ nebo prostě a jednoduše mlčí.
Tato selektivní slepota je pro mě definitivním důkazem, že nejde o principy, ale o politický boj pod maskou morální nadřazenosti. Pokud kritizujete korupci jen u svých nepřátel, nejste bojovník proti korupci. Jste jen politický aktivista, který se bojí přiznat barvu.
Proč jejich aktivita brojí proti vládě? (A jaké?)
Tady přichází ten největší paradox. Milion chvilek se tváří, že brojí proti „populismu“ a „ohrožení demokracie“, ale ve skutečnosti jejich aktivita slouží k zabetonování jednoho konkrétního vidění světa. Pokud je u moci vláda, která jim konvenuje, stávají se z nich pasivní pozorovatelé. Pokud je u moci někdo jiný, okamžitě aktivují „demokratický poplach“.
Tím však dělají medvědí službu celé společnosti. Tím, že se otevřeně (byť neoficiálně) postavili na jednu stranu barikády, zdiskreditovali pojem „občanský protest“. Dnes už každý průměrně uvažující člověk ví, že demonstrace pod hlavičkou Chvilek není projevem celonárodního rozhořčení, ale organizovanou akcí jednoho názorového tábora.
Kam zmizely skutečné hodnoty?
Chybí mi tu skupina, která by byla skutečně apolitická. Někdo, kdo by řekl: „Milý pane premiére, ať jste zprava nebo zleva, tohle jste přehnal a my vám jdeme po krku.“ Místo toho tu máme Milion chvilek, kteří se stali marketingovým nástrojem. Jejich rétorika o „slušnosti“ a „hodnotách“ mi přijde až urážlivá ve chvíli, kdy přehlížejí chyby těch, které si vybrali jako své koně.
Je to nebezpečná hra. Pokud si lidé zvyknou, že aktivismus je jen převlečená politika, přestanou věřit i těm, kteří by to mysleli upřímně. Milion chvilek pro mě osobně zabil naději na objektivní občanský dohled. Stali se součástí systému, který údajně chtěli napravit. Systému, kde nerozhoduje pravda, ale to, kdo má hlasitější megafon a lepší přístup do spřízněných médií.
Hra na schovávanou skončila
Nemám problém s tím, když má někdo politický názor. Mám ale obrovský problém s tím, když se politická agenda balí do celofánu „nestranné občanské iniciativy“. Milion chvilek není apolitický. Je to hnutí, které má jasné zadání, jasné spojence a jasné nepřátele. A dokud budou měřit dvojím metrem, nebudou pro mě ničím víc než politickou divizí, která se jen stydí za to, že by se měla jít ucházet o hlasy voličů přímo v regulérních volbách.
