Článek
Místo touhy po neštěstí se za tímto „zdáním“ skrývají hlubší mechanismy, které jim brání najít a prožívat radost a spokojenost.
1. Perfekcionismus a past srovnávání
Ženy jsou neustále vystaveny tlaku na dokonalost – v kariéře, jako matky, partnerky, a samozřejmě i ve vzhledu.
- Sociální sítě a „ideální život“: Neustálé srovnávání se s vyfiltrovanými, dokonalými životy jiných na sociálních sítích vede k chronické nespokojenosti. Každý úspěch v jedné oblasti je zastíněn pocitem selhání v jiné.
- Neustálé hodnocení: Perfekcionismus je často maskovaný strach ze selhání. Neschopnost přijmout "dobré" místo "nejlepšího" vede k neustálému tlaku a pocitu nedostatečnosti.
2. Emoční přetížení a péče o druhé
Ženy jsou společensky nastaveny tak, že přebírají hlavní zodpovědnost za emoční práci – péči o rodinné vztahy, pamatování si důležitých dat a zvládání emoční pohody partnera i dětí.
- Syndrom vyhoření pečovatele: Konstantní dávání bez adekvátního přijímání vede k emocionálnímu a fyzickému vyčerpání. Žena má pocit, že musí být neustále ve střehu a plnit roli "emočního pilíře", což je vyčerpávající a vede k pocitům beznaděje.
- Neochota přijmout pomoc: Často je vnímáno jako slabost, pokud žena požádá o pomoc nebo přizná, že nezvládá.
3. Pocit viny a nedostatek sebe-péče
V kultuře, kde je sebedarování chváleno jako nejvyšší ctnost, je sebe-péče (self-care) často vnímána jako sobeckost.
- Matka vs. Já: Ženy (zejména matky) se často cítí provinile, pokud si udělají čas jen pro sebe, namísto věnování se rodině. Tento pocit viny jim znemožňuje dopřát si čas na regeneraci, což vede k dlouhodobému neštěstí.
- Minimalizace vlastních potřeb: Upřednostňování potřeb ostatních na úkor vlastních je systémová chyba, která dlouhodobě podkopává psychickou pohodu.
4. Společenský tlak na „úspěšný“ vztah
Mnoho žen je hluboce zakořeněno v představě, že jejich hodnota a štěstí závisí na tom, zda mají úspěšný (a často konvenční) partnerský vztah.
- Setrvání v nešťastných vztazích: Strach ze samoty, společenské odsouzení nebo finanční závislost nutí ženy setrvávat ve vztazích, které jim přinášejí více bolesti než radosti.
- Definice štěstí zvnějšku: Pokud je štěstí definováno vnějšími znaky (manžel, děti, velký dům), je těžké najít vnitřní radost, pokud tyto externí "milníky" chybí, nebo jsou jen povrchní.
Nejde o touhu po neštěstí, ale o potlačenou úzkost
Zdání, že ženy chtějí být nešťastné, je ve skutečnosti odrazem obrovského tlaku, úzkosti a vyčerpání, kterému jsou vystaveny.
Neštěstí není cíl, ale vedlejší produkt nerealistických očekávání a neschopnosti efektivně zpracovat emoční přetížení a chronickou nespokojenost ze srovnávání. Skutečná cesta ke štěstí často začíná odmítnutím těchto vnějších standardů a přijetím laskavosti k sobě samé.
Zdroj: Arlie Russell Hochschild - Emotional Labor; Psychology Today
