Článek
V baru působil naprosto přímočaře. Měl na sobě klasickou košili, pil gin s tonikem, smál se mým vtipům a naše konverzace plynula bez jediného zadrhnutí. Žádné divné narážky, žádné červené vlajky. Když navrhl, že se přesuneme k němu na skleničku, brala jsem to jako začátek slibného a celkem standardního nočního dobrodružství.
Jenže jakmile jsme prošli dveřmi jeho obýváku, atmosféra se proměnila.
Nenalil nám víno. Místo toho s naprosto vážnou tváří přišel ke skříni, vyndal z ní masivní kožený postroj s kovovým kroužkem a plyšovou masku psa a podíval se na mě s absolutním očekáváním v očích. Než jsem stihla zprocesovat, co se vlastně děje, ztlumil světla a nasadil tón hlasu, který zněl jako špatně nadabovaný záporák z krimi seriálu. Najednou neexistoval ten sympatický chlap od baru, stál přede mnou člověk, který vyžadoval okamžitý vstup do svého velmi specifického, detailně propracovaného scénáře.
Místo toho, abych udělala to, co by udělal každý příčetný člověk, tedy otočila se na patě a odešla, zvítězil ve mně ten nejhorší možný reflex: slušnost a zvědavost.
Nechtěla jsem zranit jeho ego. Nechtěla jsem vypadat jako prudérní holka, co zkazí každou srandu. A tak jsem se křečovitě usmála, přikývla a zkusila nahodit masku světácké ženy, kterou jen tak něco nerozhází. Vzala jsem do ruky vodítko, které mi podal, a pokusila se o pár vět v rámci jeho hraní rolí.
Trvalo to přesně tři minuty, než na mě plnou vahou dopadla čistá absurdita celé situace.
Stála jsem uprostřed cizího obýváku v ponožkách, v ruce držela vodítko, zatímco nade mnou kluk v masce dělal zvuky a čekal na moji „přísnou reakci“. Vteřiny se vlekly jako hodiny. Cítila jsem se neuvěřitelně trapně, směšně a prázdně. Všechno vzrušení bylo definitivně pryč a střídala ho jen spalující touha zmizet.
Předstíraný entuziasmus vyprchal. Vypadla jsem z role, odložila rekvizitu na konferenční stolek a s hraným záchvatem náhlé nevolnosti jsem ze sebe vysoukala, že mi nesedl drink z baru a musím okamžitě domů. Jeho zklamání bylo vidět, ale já už jsem si v předsíni zbrkle zavazovala tenisky. Zabouchla jsem dveře, seběhla schody a na noční ulici se poprvé za poslední půlhodinu zhluboka nadechla.
