Článek
Většina z nás to má zažité jako automatický reflex. Odcházíme do práce, otočíme termostatickou hlavicí na nulu a s pocitem dobře vykonané práce za sebou zavřeme dveře. Logika se zdá být neprůstřelná: „Když nejsem doma a netopím, nezaplatím ani korunu.“ Jenže fyzika budov a ekonomika vytápění fungují trochu jinak než vypínač u světla. Tento hluboce zakořeněný mýtus je ve skutečnosti jedním z nejčastějších důvodů, proč domácnosti končí rok s nedoplatkem za energie.
Past jménem tepelná setrvačnost
Základní chyba v úvaze spočívá v tom, že se soustředíme pouze na vzduch, nikoliv na konstrukci domu. Vzduch se sice ohřeje relativně rychle, ale zdi, podlahy a nábytek mají obrovskou tepelnou kapacitu.
Když topení úplně vypnete, zdi začnou chladnout. Jakmile se odpoledne vrátíte a zjistíte, že máte doma nehostinných 15 °C, instinktivně otočíte topení na maximum. V ten moment nastává energetický šok:
- Kotel musí běžet na plný výkon po dlouhou dobu.
- Energie se nespotřebovává na ohřev vzduchu, ale na „dotápění“ studených stěn.
- Pocitová teplota zůstává nízká (chlad sálající ze zdí), takže máte tendenci místnost přetápět nad obvyklou mez, abyste se zahřáli.
Výsledkem je, že energie spotřebovaná na opětovné vyhřátí vychladlého bytu je často vyšší, než energie potřebná k udržování stabilní, mírně snížené teploty.
Rosný bod a neviditelné nebezpečí
Kromě vaší peněženky trpí i samotná stavba. Ve chvíli, kdy necháte interiér výrazně vychladnout, klesá schopnost vzduchu držet vlhkost. Ta pak kondenzuje na nejchladnějších místech – obvykle v rozích místností nebo kolem oken.
Pravidelné vypínání topení tak vytváří ideální prostředí pro vznik plísní. Sanace zdí napadených plísní je pak nákladem, který jakoukoli (byť domnělou) úsporu za plyn či elektřinu okamžitě smaže. Moderní stavební materiály při velkých výkyvech teplot trpí dilatací, což může vést k mikroprasklinám v omítkách.
Pravidlo „Útlumu“: Zlatá střední cesta
Ekonomicky nejvýhodnější strategií není vypínání, ale tzv. teplotní útlum. Odborníci se shodují, že rozdíl mezi komfortní teplotou (když jste doma) a útlumovou teplotou (když jste pryč nebo spíte) by neměl přesáhnout 3 až 4 °C.
- Pokud doma udržujete 21 °C, při odchodu nastavte termostat na 17–18 °C.
- Při této teplotě konstrukce domu nevychladne natolik, aby docházelo ke kondenzaci par.
- Návrat na komfortní teplotu je otázkou desítek minut, nikoliv hodin, a kotel nemusí pracovat v neefektivním maximálním režimu.
Kdy se vypnutí (možná) vyplatí?
Existuje jediná výjimka, kdy má vypnutí topení smysl: pokud odjíždíte na delší dobu (více než 2–3 dny). I v tomto případě je však rizikové klesnout pod 15 °C kvůli již zmíněné vlhkosti. U rekreačních objektů se pak doporučuje temperování na nezámrznou teplotu (cca 7 °C), aby nedošlo k poškození potrubí.
U moderních pasivních a nízkoenergetických domů je pak vypínání topení prakticky zbytečné, protože ztráty jsou tak malé, že systém regulace by na náhlé výkyvy reagoval neefektivně.
Jak šetřit chytře?
Místo točení kohoutkem zkuste technologická řešení:
- Chytré termostatické hlavice: Dokáží se naučit, jak rychle váš byt chladne, a začnou topit přesně tak dlouho před vaším příchodem, aby bylo teplo, ale neplýtvalo se.
- Zónové vytápění: Netopte v ložnici stejně jako v obývacím pokoji. Každý stupeň dolů znamená úsporu cca 6 % nákladů na energii.
- Správné větrání: Krátce a intenzivně průvanem (5 minut). Zdi zůstanou teplé, vzduch se vymění. Dlouhé větrání na „ventilačku“ je energetická sebevražda.
Zdroje:
https://energetika.tzb-info.cz/vytapeni-a-ohrev-vody/12187-vliv-utlumu-vytapeni-na-spotrebu-energie
https://www.eon.cz/radce/uspory-energie/vytapeni/myty-a-fakta-o-vytapeni/
https://www.dtest.cz/clanek-9844/jak-spravne-topit-a-vetrat
