Článek
Víte, co je nejspolehlivější způsob, jak zaručeně zničit romantickou večeři v dobré restauraci nebo desetihodinový noční let přes půl planety? Nemusí selhat motory letadla ani vyhořet kuchyně. Stačí, když se vedle vás usadí rodinka s malými dětmi, které mají pocit, že celý svět je jejich hřiště.
Zatímco my ostatní se snažíme dodržovat základní pravidla společenského chování, brát ohled na druhé a nerušit okolí, u rodičů s dětmi vládne podivný pocit beztrestnosti. Jakmile se kdokoliv odváží namítnout, že neustálý křik, házení hraček na zem a kopání do opěradla sedadla jsou poněkud otravné, okamžitě spustí morální křížovou výpravu: „Copak nemáte rádi děti? Vždyť jsou to přece děti!“
Právě proto nastal čas zavést jasná pravidla. Zakázal bych vstup dětí do restaurací a letadel. A myslím to smrtelně vážně.
Konec iluze o „veřejném prostoru“ pro všechny
Argument, že veřejný prostor patří každému, má své logické hranice. Nikdo si nestěžuje na to, že děti existují – žijí s námi ve městě, chodí do parků a na hřiště. Problém nastává ve chvíli, kdy si rodiče z veřejného prostoru dělají vlastní obývák a odmítají jakkoliv korigovat chování svých potomků.
Restaurace s vyšším standardem nebo dálkové lety nejsou mateřská škola. Je to prostor, kam si lidé přicházejí odpočinout, najíst se v klidu nebo pracovat.
- V restauraci chci vnímat chuť jídla a atmosféru, ne poslouchat hysterický řev kvůli tomu, že dítě nechce jíst brokolici, zatímco rodiče dělají, že je nevidí, a dál si ťukají sklenkami vína.
- V letadle chci po celém dni v práci nebo před důležitou schůzkou zavřít oči a spát, neprožívat hodiny s malým tyranem, který kope do mé sedačky, protože se nudí.
Pokud si někdo pořídí děti, je to jeho svobodná volba a jeho radost. Ale tato radost by se neměla stát povinným utrpením pro desítky dalších lidí, kteří s tím nemají nic společného.
Arogance rodičů: „Ono to zase přejde“
Nejhorší na celé věci nejsou samotné děti, ty za svou nevychovanost často nemohou. Nejhorší je arogance a totální rezignace rodičů, kteří razí moderní, „kontroverzně-benevolentní“ výchovu.
Dřív platilo, že pokud dítě v restauraci zlobilo, rodiče se sebrali a šli ven, aby nerušili ostatní. Dnes? Dnešní rodič vytasí tablet s maximální hlasitostí, pustí dítěti debilní animáky bez sluchátek a tváří se, že vyřešil problém světa. Výsledkem je, že posloucháte jak mečení kreslených zvířátek, tak ječení dítěte přes sebe.
Když se pak ohradíte, podívají se na vás pohledem sociopatů. „Copak vy jste nikdy nebyl malý? Musíte být tolerantní!“ Ne, nemusím. Já si totiž za svůj klid a servis platím těžce vydělané peníze. Tolerovat bezohlednost není ctnost, je to hloupost.
Svět bez dětí jako prémiová služba
Podívejte se na to z ekonomického hlediska. Hotely a rezorty „adults only“ (pouze pro dospělé) zažívají obrovský boom a jsou neustále vyprodané. Proč? Protože lidé jsou ochotni připlatit si za to, že budou mít dovolenou bez křiku, pobíhání kolem bazénu a breku u snídaně.
Proč by tento model nemohl fungovat plošně?
- Zaveďte lety „no kids“ s příplatkem za ticho.
- Zaveďte restaurace, kam mají vstup povolen pouze lidé starší patnácti let.
Nikdo nikomu nebere právo cestovat s rodinou nebo chodit ven. Ale dejme lidem na vybranou. Kdo chce trávit čas v hluku a dětském chaosu, ať si zvolí rodinné rezorty. Kdo chce klid, ať má právo uniknout.
Odmítám se dál podílet na pokrytectví, že děti jsou středobodem vesmíru a všichni kolem se z nich musejí posadit na zadek. Svět se netočí kolem vašeho batolete. A dokud to rodiče nepochopí po dobrém, zákazová tabule u vchodu bude jediným řešením.
