Článek
Dnešek byl cvičením pro peněženku, a to jak směrem ven (poplatek ACA, triko, mapa, baterky), tak i dovnitř (výběr z ATM a následné rozměňování po všech čertech, neboť jsem nestihl zajít do banky).
Ráno jsem vstal relativně brzy v 9.30 a šel se zahřát na střechu a vzápětí vyrazil na hlavní na autobusák, kde jsem si na následující den koupil lístek do Pokhary za 155,- Rs na 9.30.
Z autobusáku jsem šel jinou cestou zpět do Thamelu, kde jsem nejprve vybral peníze z ATM, pak šel zaplatit vstup do Annapurna Conservation Area ve výši 2.000,- Rs. Snad mě tam pustí, protože jsem jim dal ty úplně nejstarší fotky ještě s dlouhými vlasy a náušnicemi. Následovalo smlouvání o mapu. Nejprve jsem chtěl 1:50.000, ale dostal jsem se z 850 na 500, což pro mě bylo stále moc a tak mi nakonec prodal 1:125.000 za 200 z 350. Cukal se ale dost a nakonec mi řekl, že jsem hard man, čímž mi polichotil - netušil, že na svých smlouvacích dovednostech intenzivně pracuji od prvního dne cesty, ač se mi smlouvání obecně vůbec nezamlouvá a je mi proti srsti - a já spokojeně odešel. Na 13:45 jsem šel na net, tentokrát na nově objevené místo na ½ cesty na Durbar Sq. za 15,- Rs. Je možná i rychlejší, než staré místo v hotelu vedle Everest Steak House.
Monkey Temple
Cestou zpět jsem jsem si koupil ukrutně kyselé cosi mezi mandarinkou, pomerančem a citrónem. Jeden plod jsem okamžitě daroval majiteli obchodu, který mi slevil 100,- z mikrofleecové jupky, kterou jsem musel koupit na spaní, jinak bych umrzl.
Pokračoval jsem v dalších nákupech typu toaletní papír, baterky atd. a průběžně se snažil rozměňovat po směnárnách (abych měl dostatek drobných do hor), neboť jak jsem již psal, jsem zapomněl zajít do banky.
Proč se Monkey Temple jmenuje Monkey Temple?
Na jídlo jsem opět zašel do číny, ale tentokrát mě pěkně zklamali velikostí porce!
V hotelu sprcha, péče o zhuntovaná chodidla, lehký šlofík (nějak mě bolí hlava) a pak lehké balení a hlavně obkreslování mapky Pokhary z průvodce, abych ho nemusel tahat s sebou.
Zase si užívám koncertík a přišel jsem na to, že Šumaři, jak jsem kapelu pracovně nazval, nehrají zase až tak špatně, ale totálně si jinak celkem slušný projev kazí zpěvem. Dneska mi udělali vekou radost, když zahráli „Wish You Were Here“.
Obligátní výlet do pekárny po 21.30 ani dnes nechyběl a ještě jsem v sámošce vedle vyměnil 1.000,- Rs. Inzerát z KTM GH jsem též vzal. Už tam ležel chudák v koutě na zemi.
