Článek
Podařilo se nám vstát v 6.00 podle plánu a pomalu se vykydat z hotelu, kde jsme nechali velkou kabelu krámů, které na trek nebereme.
V pohodě jsme se „dopotáceli“ ranním provozem na autobusák, kde jsme ve strašné spoustě autobusů celkem snadno našli ten náš podle SPZ. Nasedli jsme a podle pokynů prodavače lístků, které nám při raportu (cestující se před odjezdem autobusu hlásí u prodavače lístků) ještě jednou zopakoval, jsme bágly nedali na střechu, ale dovnitř. Střecha busu je totiž neustále plná místních, kteří by tak měli spoustu času na prohrabání bagáže, i když by byla zamčená.
Bágly uvnitř měly jedinou nevýhodu, protože v totálně nacpaném autobuse po nich všichni bezohledně šlapali a hamtali, až mě vyšlápli olej z tubičky, který se tak vylil na všechny věci v nezbytníku. Před vylitím oleje do báglu uchránil camelbag, který schytal největší část oleje.
Cesta byla standardní. Po první a jedniné přestávce jsme začali stoupat do kopců, trošku otevřenějších a ne tak zelených jako v Indii, a cestu přerušovaly jen vojenské kontroly a nastupování a vystupování lidí, což byl občas zážitek sledovat, s jakými sveřepými výrazy se cpou dovnitř nebo lezou na střechu.
Příbytky místních po cestě pod Everest.
Po výjezdu do hor začalo pršet a atmosféra v buse zhoustla. Zbyněk měl v jednu chvíli na klíně 2 školačky, což se mu moc líbilo, já se sousedem na sedačce další, která se hlavou z okna za Šéfovými zády snažila upolykávat šavli, zatímco další hošík upolykávání nezvládl a házel krásné šavle ze žebříku vedoucího na střechu.
Nepál, Everest Base Camp trek
Před Jiri se do busu nahrnuli nahaněči do lodgí a to, s kým z klubka otravů půjdeme, jsme vyřešili po vystoupení tak, že jsem zeptal kolik u koho stojí pivo. Hochům chviličku trvalo pochopit, kam tím směřuji, ale v momentě, kdy jim secvaklo jsme se lehounce dostali ze 150 na 100, a tak jsme v naprosté tmě (v Jiri není elektřina) šli s Tenzing Sherpou. Bydlení krásné za 50,-, ale jídlo pěkně drahé. Již zítra nám dojde, že cenou jídla se kompenzuje zanedbatelní cena za bydlení, protože je nepsaným pravidlem, že se jí tam, kde se bydlí. Nadlábli jsme se, dali pivko a whist a pak šli spát (samozřejmě po špeku na dobrou noc). Celou cestu v buse jsem prděl jako o závod a opět si myslel, že průjem již končí, ale…
