Článek
Hochům se trekking evidentně zalíbil, cituji Šéfa: „Na chození s vlkem a ještě do zk…ýho kopce se můžu vy..at“, a Zbyňu: „Jedem okamžitě na Srí Lanku, do tepla, já tu nechci zmrznout.“ Toto jsou hlášky po ubytování ve spartánské lodgi v Dagchu, kam jsme dorazili promočení a zmrzlí a která je asi v polovině cesty, kterou jsme si včera naplánovali urazit. Nějak se nám naše trekkingové plány nedaří plnit. A to jsme vstávali spolu se šerpy v 5:00!
Vyrazili jsme v 6:30 a za 1 ½ dorazili do Kenyi, kde jsme si dali snídaní a vplázli 1.000,- Rs maoistovi, který prostě přišel, řekl, že je maoista, že vybírá „donation“, a že máme vykulit litr rupek. Věděli jsme o této praxi, takže nás nezaskočila, ale nevědět o ní, vyskočím z kůže. Zkoušel jsem usmlouvat slevu, ale prevít jeden vůbec nesmlouval s tím, že to je pravidlo a basta fidli. Vrchol všeho je to, že člověku vystaví potvrzení o zaplacení s poděkováním, které poslouží v případě, že by další maoista chtěl další prachy, neboť dar je naštěstí jednorázový. Skutečně se maoisté na úpatí Khumbu chovají jako správci oblasti, což fakticky jsou. Platí jim „daně“ místo státu snad i všichni podnikatelé – provozovatelé ubytovacích zařízení pro gringoše. Platí navzdory tomu, že s jeich doktrínou nesouhlasí a dpor vyjadřují velmi potichu a opatrně a nejspíš pouze gringošům, u kterých sympatie s extrémním maoismem neočekávají.
Sice welcome, ale nechť si čtenář všimne vlajky na levém horním rohu brány. Ne, od nás sympatie se srpem a kladivem čekat nelze. A rozhodně to nemá nic společného s vybíraným výpalným 1.000 rupií.
Čekal nás brutální 2km výšlap. Mně se šlo nádherně a tak jsem utekl i Zbyňovi o ½ hoďky na 1 ¾ do Sete a chudák Šéf dorazil až 1 ¾, úplně hotový, nic si nedal ani k jídlu ani k pití a plahočil se dál. Než jsme se Zbyňou, notně zmrzlí z čekání na Šéfa, vydali znovu na cestu, začaly padat kroupy a pršet. Zbyňa vyrazil ještě o chvíli přede mnou, neb jsem desnfikoval vodu a já pak našel Šéfa v ponču sedícího na kameni v dešti s totálním žaketem (hypoglykémie) jak tence sténá: „Matěji, tady“. „Vykopal“ jsem ho o kousek výš, kde si dal čaj a snickersku a trochu se zmátořil. Vylezli jsme ještě o kousek výš, sem do Dagchu, kde jsme se po poradě rozhodli přenocovat navzdory tomu, že z Jumbesi jsme náš plán zredukovali na Goyem, ale uvážili jsme, že tam bude hrozná kosa, která je mimochodem i tady. Hoši na nabídku chlapíka, který vykřikoval „rum, rum “poookřáli a poručili si ve vedlejší lodgi za 10,- Rs panáka a byli krásně překvapeni, když je chlápek zavedl do 1. patra a nabízel jim pokoj (room). Večer jsme se krásně zhulili.
Horská políčka cestou pod Everest. Nepál.
