Článek
Musel jsem tak hodinu počkat, až mi rozmrznou ruce, abych vůbec mohl psát. Jsem v ABC a je tu kosa jako v Rusku.
Ráno klasická vstávačka na 7.00, čajík, vykydat, navléknout se do těch totálně mokrejch, propocenejch (v noci je tak vlhko, že nic neuschne, spíš naopak) a ledovejch hadrů a vyrazit. Cesta vede pralesem rododendronů a bamusů a neustále stoupá a klesá podél řeky Modi Khola. Za necelou hoďku dorážím do Doby, kde dávám neskutečně drahou snídani – 2 vejce 70, čápátí 50 a malý čaj 20!!! Fakt síla. Pokračuji dál pralesem a občas nade mnou vykoukne mezi stromy a mraky (ty jsou už od samého rána) Machapuchre. Je to fakt krásnej kopec.
Posuďte sami, není to krasavice? Machapuchare (6.993 m n. m)
V Himalayl suším trika, neb tam už svítí blahodárné slunce, nechávám jim na památku hromádku řidší stolice a pokračuji dál.
V Deurali dávám oběd, smažené brambory, kdy porce je alespoň OK, čajík, (opět malý), který podle svého zvyku ředím vodou, a vyrážím dále do Machapuchre BC, kam dorážím již v mracích asi za 1 a 1/2 . Cestou mě předehnala partička 3 Francouzů, kterým jsem pak u čaje nabízel kus dvé nově nabyté trávy, ale nechtěli. Když 2 odešli (jeden z nich měl na bundě odznak UIGM, což celkem vysvětlovalo jejich suchoprdský až velmi odtažitý postoj k mé nabídce) , třetí se schválně zdržoval, aby mi řekl, že se mnou klidně zahulí v ABC. Bohužel však bydlí jinde, takže má smůlu, protože hledat ho, abychom u špeka venku mrzli dva, nebudu.
Annapurny v plné parádě z base campu před západem slunce
Za další hodinu a půl dorážím do ABC, když se mi po cestě podařilo udělat pár fotek Machapuchre a Baraha Shikhar (Fang – 7647), které se vždy jen na pikovteřinu vyklubaly z mraků, jen abych zjistil, že mám foťák nastaven na makro, takže veškeré dosavadní dnešní focení bylo úplně na prd. Ihned foťák přepínám a šinu si to celý zmrzlý dál. Kopce se naštěstí znovu ukázaly, a tak jsem mohl svou chybu napravit.
A ještě jednou pohled na druhou stranu přes dolinu na hřeben Machapuchare.
V ABC mě odchytává 1. hoteliér, který si ale vzápětí uvědomuje, že nemá místo, a tak mě lapí až další, který mi dává sevu na 50,- Rs. Jsem zmrzlý jako sobolí h*vno, hlavně ruce, nepomáhá ani převlečení do teplého. Zahřívám se malinko čajem, ale venku se trochu vyjasňuje, a tak při dalším focení opět vymrzávám. No, a když chci psát, prostě to nejde. K večeři si dávám nudlovku za závratných 110,- a špagety (dobré) za 180,- Rs. Jejich cena se totiž vyrovnala čínským nudlím, a tak není, co řešit.
