Článek
Po čtrnáctihodinové jízdě jsem v Keylongu nevyspáním usnul jako špalek navzdory hnusnému pokoji.
Ráno autobus přijel o ¼ hodiny později. Poučen ze předchozího dne jsem si dal tu práci a bágl na střechu řádně přidělal. Opět jsem se cestou trochu bál, zejména pak cestou z průsmyku Rothang v totální mlze a dešti. Cestu zdržovala spousta komplikovaných míjení se a vyhýbání s protijedoucími náklaďáky. Škoda že byla mlha, protože údolí z Rothangu do Manali musí být nádherné. Zelené žulové skály, tak trošku zelený Yosemite.
Tata bus, ideální vozítko (nejen pro kapelu Tata bojs).
Z Rothang Pass až dolů do Manali pršelo, takže v Handimbar guesthouse, kam jsem došel v dešti, jsem musel vybalit celý bágl a dát ho sušit, včetně všech věcí. Poté jsem se pustil do léčby prasklin, což nejprve vyžadovalo odstranění zrohovatělé kůže za pomoci nejdříve kamene, který jsem za tímto účelem sebral v potoce, poté pilkou na švýcaráku (tou to šlo podstatně lépe) a nakonec jsem aplikoval speciální ayurvédickou mastičku určenou na popraskanou suchou kůži, kterou jsem koupil v apatyce v Manali. Docela dobrá náhoda. Řekl jsem, jestli nemají nějaký footcream, a oni mi dali tento krém. Zdá se, že funguje.
Následovalo praní, čumění na bednu, internet a opět se mi povedla finta s jablky ve stanu, kde je balí do bedýnek. Minule mi žádná neprodali, ale jedno dali a tentokrát jsem dostal tak ¾ kg za 10 Rs. A krásná jablka.
Následoval chowmein v Green Forest café a čajík s kardamonem. V GH následovalo 2. kolo léčby a čumění do bedny.
