Článek
Jako první musím zapsat Šéfovu hlášku, kterou ráno zahájil krásný den: „Když si odmyslím ten Nepál, tak to tu vypadá jako v Alpách.“
Dnes se nám podařilo konečně vyrazit brzy. Šéf v 6:45 a my se Zbyňou v 7:00. Odměnilo nás krásné svítání a mráz a celý den bylo nádherně a pohoda. Před sedlem Lamjura jsme posnídali a svižným tempíčkem seběhli do Jumbesi, kde jsme zalágrovali v dhabě u řeky se Zbyňkem a čekali na Štefiho, který se dopajdal později, neboť se mu vysypalo koleno, a to docela dost.1 Po poradě se pochlapil a rozhodl, že do Everest View Lodge to zkusí dojít, za což mu náleží velká pochvala. Jediné, co mě napadlo, jak mu pomoci, bylo, že jsem upaloval napřed, co to šlo s tím, že pronajmu pokoj v lodgi, nechám tam bágl, vrátím se a vezmu bágl Štefimu. Předběhl jsem 3 Maďary, kteří nás minuli v Jumbesi a za 50 min byl v lodgi s 1. výhledem na Everest v dálce na celém EBC treku.
Seběhl jsem zpátky a s kluky se potkal cca 15 min před lodgí (směrem nahoru). Bylo nádherně a po příchodu se odhalil i Everest, který před tím zahalen v mracích. Ukvartýrovali jsme se v pohodovém pokoji za 10,- Rs a pak povegetili na terásce. Zbyňa si dal spršku a pak nastal nejsvětlejší okamžik dne, a sice objednávání jídla, čekání na něj a hlavně jeho konzumace.
Co nás překvapilo, byl šílený letový provoz na trase KTM – Lukla. V podstatě to bylo jedno letadlo za druhým občas proložené vrtulníkem. Zbyňa spočítal (jako vždy :-), že tam letadla nalifrovala cca 600 lidí. Zvuk vrtulových motorů byl naším společníkem celý den. Až později jsme se dozvěděli, že toto byl první den s krásným počasím po delším období špatného, kdy letadla nemohla létat vůbec, a tak trekařské společnosti doháněly co mohly.
Náš plán zahulit a dát karty zhatil Zbyňa, který zcela nepokrytě usnul.
1 Až vyšetření v Praze ukáže, že se nejedná o vysypané koleno, nýbrž dnu.