Cesta do Asie, 20 let poté – 16. 11. 2004, JHINU, Nepál

Dneska jsem si cvrnknul do trika a dle vágního plánu to seběhl z ABC až do Jhinu. Ráno potvrdilo očekávání a pohled z okna ukázal, že není ani mráčku, a tak jsem se vyřítil ven a spolu s další spoustou gringů fotil jako zběsilý. Škoda jen, že z Machapuchre je z ABC vidět jen severní stěna, a tak se na ní sluníčko vůbec nedostane.

Dal jsem si čaj, spakoval se, navlékl tentokrát do suchých slipů, protože jsem je usušil ve spacáku navléknuté na jégrovkách a vyrazil mrazivým ránem dolů do doliny. Hlavní davy z Machapuchare BC již byly nahoře, a tak jsem měl zamrzlou pěšinku sám pro sebe.

V Deurali jsem dal cígo a v jeho důsledku navštívil místní toaletu a řekl si, že nasnídat se zkusím až v Bamboo, neb spadá do jiného cenového pásma. V Himalayi jsem dal cígo, Doban prosvištěl a v Bamboo si dal vajíčka a tibetský chléb, který jsem dojedl s lovečáčkem, na který jsem dočista zapomněl a včera ho objevil v báglu. Krásný objev.

Z Bamboo jsem vymastil celkem rychle po „long steep stone staircase“ (nechápu, proč to na mapě psali zrovna sem, když fakt jedna polovina celého treku vede po schodech) do Sinuwy odkud jsem spadl dolů a opět po schodech vyšlápl nahoru do Chhomrongu, odkud jsem již doslova doklopýtal krpál dolů do Jhinu, kde jsou kousek dolů k řece horké prameny, na které jsem ovšem neměl náladu, jak jsem utahaný a které bych za světla stejně nestihl, neb jsem dorazil v 16.30 a sotva stihnu napsat deníček. Trocha hygieny by mi ovšem vůbec nezaškodila, neb při převlékání z propoceného jsem zjistil, že začínám smrdět jako čmoudi. Jsem fakt za tvrďáka, neb ponožky neprané z EBC treku jsem nejenže nevyměnil, ale ani nesundal!

Nakonec jsem vyměkl, ale jen částečně, a šel si umýt to, co se obvykle myje, když se nemyje nic jiného. Ale ponožky jsem nesundal!

Chvíli poté následovala další fekální historka, a sice když jsem filtroval vodu, přišlo to na mě, ale chtěl jsem nejdřív dofiltrovat a tak jsem držel. No a když jsem jen tak tak doběhl na záchod a vyskočil na mísu, smekla se mi noha, když to ze mě právě vybíhalo. Neštěstí jsem ale sesmeknutí i druhou nohou ustál a zaznamenal tak jen 1. aut v historii sraní v dřepu stojmo na míse. Navíc jsem zjistil, že kadění ve vyšším sjezdovém postoji, jak mi někdo radil, není to pravé ořechové.

Umyl jsem celý záchod, znovu zadek (dneska již potřetí) a šel ubalit. Zkusil jsem špeka bez tabáku a vyhulil ho 2/3 na schodech k horkým pramenům a měl jsem co dělat, abych těch cca 100 m zpátky došel.