Článek
Krásnému bezmračnému ránu vévodil Shivling a sluníčko vysušovalo úplně promočený stan, protože brzy ráno byl neskutečně zamrzlý. Že je Matthias zdatný zhulenec jsem věděl, ale potvrdil to i ráno, když mi výměnou za čaj nabízel „good morning“ špeka. Nedal jsem si, páč si vůbec nekážu představit, že bych zhulenej někam došel, natož přetraverzoval ledovec. Taky se chudák při sestupu morénou suťákem s jedním přechodem vodopádu fest potácel.
Sestoupili jsme do Bojobasy (ještě jednou jsme se pokochali pramenem Gangy, dali čaj a mastili dál do Chirbasy, kde že se najíme. Matthias toho začal mít plné kecky a dorazil později. Dali jsme si zatím nejhorší Dal, rice a džabží, cigáro a šli dál už rovnou do Gangotri, kam jsme dorazili již za drobného deště.
Šli jsme do GH, kde jsme bydleli před tím, a začali jsme, resp. Matthias začal – já byl smířen se studenou - dohadováním o teplou sprchu, tedy přesněji o kbelík teplé vody, za který si řekli 20,- Rs. Tak já jsem se jim vysmál a právě se smířil se studenou, zatímco Matthias chtěl teplou vodu zadarmo a dohadoval se přes otevřené okno s pikolíkem, který v mezičase civěl, jak Matthias balí špeka a já purifikuji vodu. Od filtrování mě vyrušila až rána okna o obličej civějícího pikolíka. Matthiasovi došla trpělivost a prásknul oknem, skrze které ten nešťastník civěl. Tak nastalo kolo dohadování a omlouvání, po kterém pikolík odešel a po zbytek večera se tvářil, že s námi nemluví.
Vyvařil jsem benzín na čaje a polévky a nudle a čaje, během kteréžto bohulibé činnosti mě Matthias zásoboval hulením, neb balil jednoho za druhým. Ještě že se mi podařilo propotácet se na autobus, o kterém mi v hospodě řekli, že přímý do Rishikeshe jede v 6:30.