Článek
Po budíčku v 5.30 jsme okamžitě vyzvali Šéfa, aby vyzkoušel koleno v naději, že mu nebude fungovat a budeme tak moci dál spát. Šéf však zahlásil, že jdeme a tak jsme po snídani, která sestávala z tibetských placek, které jsme si ještě večer nechali upéct, až nás chytnou munchies po hulení, a focení Everestu při svítání vyrazili lehkým tempem dál.
Šerpa v práci.
Šéfa koleno bolelo dost, a tak jsme šli velmi pohodově. Já jsem šel chvíli napřed a při čekání mě napadlo vyrobit Šéfovi hole, a tak jsem se pustil do pralesa a řezal bambusy, dokud jsem nenařezal dva, které tak akorát vyhovovaly. Šéf přišel za chvíli se Zbyňou a strašlivým klackem jako holí, a tak „bambusky“ s radostí přivítal a záhy si je začal pochvalovat.
Sešli jsme k řece Khola a vyšlápli do vesničky Ringmo, kde jsme posnídali a po pauzičce valili dál do koce do sedla Traksindo, kde byla přímo v sedle průchozí kaplička s modlitebními mlýnky a pěkný čorten. Zbyňa si vyfotil pár lidí (dost mě naštval, že jim za to dal prachy, a když jsem mu to vytkl, ještě se divil), dopajdal se Šéf, čímžtopádem jsme mohli zahájit brutální sestup do Jubhingu v naději, že po cestě bude ještě nějaká lodge.
Modlitební mlýnky v sedle Traksindo, cestou do základního tábora pod M. Everestem
Nabídl jsem stejný model jako včera a vyrazil rychle napřed, abych se pak vrátil a vzal Šéfovi bágl. V Phuleli byla lodge na ideálním místě, ale bohužel zavřená, a tak jsem mastil dál. Nebyla ani u řeky Dudh Kosí v osadě Rai Village, a tak jsem musel vymastit až do Jhubingu do první lodge, která nebyla nic moc. Otočil jsem se a mastil zpět a kluky, resp. Štefiho potkal v dost zbědovaném stavu, ale naštěstí ještě lehce nadávajícího a nikoliv apatického. Přivítal mě slovy: „To jsem nevěděl, že se v horách má chodit do naprostýho vyčerpání!“ Když jsem mu řekl, ať sundá bágl, odsekl: „Já si ho odnesu sám,“ ale myslím, že mi ho rád dal, protože chudák sotva šel a z kopce nemohl chromou nohou napřed a musel šlapat stylem krok přísun krok.
Výhled ze sedla Traksindo, cestou do BC pod Everestem, Nepál
Po chvíli jsme poslali Zbyňu napřed, ať se podívá výše do vesnice po lepší lodgi, neb ta, co jsem v ní nechal bágl já, byla první a moc se mi nelíbila a se Šéfem jsme se do ní dobelhali akorát před soumrakem. Vzápětí dorazil Zbyňa s tím, že žádná lepší nahoře není a tak jsme zůstali a byli rádi. Dali jsme všichni „lehkou“ koupel z hadice venku a docela dobře se najedli. Objednali jsme opět chleba a jsem zvědav, jak to dopadne. Že nebudou karty jsem se smířil, když se Šéf zcela groggy svalil na kavalec a nechtěl jít ani na jídlo.
Je to neuvěřitelné, ale i karet jsem se dočkal, a to dokonce kompletních 3 kol. Hulení bylo báječné a uheráček, tuňáček, tibetská placka a vločky jakbysmet. Byli jsme ještě o trošku vysmátejší než rajčata. Nádhera.
