Článek
Sedím si na terase bungalovu a píšu do foroty, abych to vždy nemusel honit druhý den ráno, kdy se mi strašně nechce. Naskýtá se mi přitom nádherný pohled na zbytek mančaftu, který totálně vytuhl rozložen na lehátkách okolo bazénu.
Ráno nebylo tak krušné, jak by se po cca 10 pivech a lahvince slivovice a ½ lahvi Fernetu dalo očekávat a na rozdíl od Machyho, který má dnes za včerejší opilecký výkon tichou domácnost, jsem nedostal žádného jebáka, jen jsem musel být někdy kolem 4.00 „vyzvednut“ z lehátka, kde jsem vytuhl.
Dáváme snídani, s Klárou usmlouváváme šnorchlovací výlet k ostrůvkům u pláže a do Blue Lagoon ze 150.000 na 90.000 a zanedlouho vyrážíme.
Cíl naší šnorchlovačky
Šnorchlování u ostrůvků je super, Red Beachi na Komodu se však nemůže rovnat. Kdybych to měl srovnat a Red Beach by dostala pomyslnou desítku z deseti, tak Candi Dasa tak šestku. Viděli jsme i super medúzu a od Machyho jsem se dozvěděl, že dlouhé, tenké a mně sympatické rybičky se jmenují trumpet fish.
Bali - to jsou neskutečné barvy…
Blue Lagoon nebyla tak super jako ostrovy, ale měla přátelské rybičky, které sotva jsem skočil do vody, se na mě vrhly a začaly mě oždibovat, což byl super pohled, když se snažily zakousnout do masky. Některé do sebe dokonce nechaly strkat.
…vůně…
…tvary…
Po mokrém – do vydlabané kánoe s bambusovými stabilizátory strašně stříkalo – návratu jsme se najedli, šli se s Mácou ještě vykoupat a teď lenošíme.
Při plavbě ve vlnách a při větru do rybářských kánoí hodně stříká.
Lenošení končíme odjezdem na net, který je docela rychlý, ale když máme s Mácou napsaného tak půl e-emailu do práce, omylem mačkám klávesu power a počítač tím vypínám. Takže nemáme nic.
...a kultura a další vůně.
Vracíme se pěšky do bungalovů, kde již zdá se, proběhlo usmíření mezi Klárou a Machym. Večeříme doma v Puri Oka a před spaním kecáme všichni na verandě a nakonec končíme sami s Mácou u lahve Fernetu a Tulamorky.
