Článek
Ráno jsem vstal a šel pro lístek na autobus do Haridwaru a pak hned zpátky, abych se v pohodě spakoval, dal spršku a stačil usušit již opět „shnilý“ ručník, neb ráno chvíli svítilo slunce, a ve 12 jsem se checknul out. Šel jsem hned vedle do Forestu, kde jsem zbývající 2 hodiny zabil popíjením čaje, jídlem a studováním průvodce. Po cestě na bus jsem pro sichr koupil ještě jednu zázračnou skořicovou mastičku na paty.
Autobus měl naštěstí vysoké sedačky a číslo 11 bylo hned u předních dveří, takže a nohy bylo místa dost, ale tentokrát zase ukrutně trpěl zadek. Na autobusáku byl místní děda, který si na zádech hrdě nesl bágl Lowe Alpine, ale nohama vzhůru!!!
Vyjeli jsme na čas a svištěli si to přenádherným divokým a vegetací bujně zarostlým údolím, ve kterém jsem u řeky viděl opice a dost mě to překvapilo (asi vřešťál himalájský), do Mandi, kde byla 1. pauzička. Po půlnoci jsme dorazili na velikánský autobusák v Chandigaru, který takhle v noci vypadal jako docela pěkné město, rozsektorované podobně jako Islamabád.
Na rozloučenou s Manali si na chvíli našlo cestu mezi mraky i sluníčko.
Podařilo se mi i trošičku zachrupnout a v 6:30 jsme byli v Haridwaru, plného ghatů na březích Gangy jako ve Varanasí.
