Hlavní obsah
Cestování

Cesta do Asie, 20 let poté – 19. 9. 2004, GANGOTRI, Indie

Foto: matěj holub

Údolím Baghirati vzhůru do hor. Kvalitu snímku nechť omluví skutečnost, že byl pořízen ze střechy jedoucího autobusu, kde by držení fotoaparátu oběma rukama mohlo být tím posledním, co by člověk v životě dokázal.

Deníkové zápisky z téměř roční sólo cesty do Asie, den po dni, dvacet let poté.

Článek

Ráno jsme docela vyspávali, a tak jsme stihli autobus do Gangotri až v 10.00. Byl docela narvanej a po 30 km při zastávce řidič zjistil, že z něj fest teče nafta. Oprava zabrala skoro hoďku, ale podařilo se nám ukecat řidiče, aby nás nechal sedět na střeše. Bylo to naprostá paráda, takhle si z výšky prohlížet, jak se ostře zaříznuté údolí s tropickou vegetací mění na kaňon s alpskou vegetací, aljašskou atmosférou a obrovskými (kanadskými?) borovicemi.

Foto: matěj holub

Málem jsme přibrali něco skopového k večeři. Cestou do hor, Ghrawál, Indie.

Já mám navíc na střeše pocit, že kdyby se měl autobus zřítit do propasti, je jakáž takáž naděje, že se člověku podaří vyskočit. Při této cestě však člověk musel být v neustálém střehu před skalními převisy, dráty vedení a větvemi stromů.

První převis byl skutečně „o chlup“ a podruhé jsem normálně vyskočil a střelhbitě slezl po žebříku na zadní straně autobusu a s hrůzou sledoval nečinnost svého německého kolegy. Matthias měl asi tak 10 cm štěstí. Docela mě překvapil svým klidem. Když jsem převis spatřil, seděl jsem totiž po směru jízdy, ihned jsem na něj začal křičet a „běžel“ po čtyřech k žebříku, a on nic. Jak byl zhulenej, jen ležel a pomalu se otočil, ale to již bylo na nějaké velké akce v jeho stavu pozdě, a tak se jen stoicky položil na záda a ležel. Skála mu projela skutečně tak 10 cm nad obličejem.

Foto: matěj holub

Hlava kolegy Matthiase v kapuci nedlouho před tím, než o ni málem přišel. Za povšimnutí stojí téměř identický obrys jeho kapuce a okolních vršků.

Na jedné zastávce Matthiase odchytil učitel jógy a nabídl nám nocleh ve svém ašramu v Gangotri za 50 Rs. Nebylo to nic moc, a tak jsme šli dolů do města a za 80 Rs sehnali mnohem lepší dvoják. Bohužel též bez teplé sprchy. Pak jsme se nadlábli rýže, čápátí, čočky a zeleniny, na terásce nad hučící Gangou, resp. Baghirati, dali špeka a já teď tady u posledního světla zapisuji deníček. Jo, a zase jsem viděl velkou opici ve 3.200 mnm. Vím, že je to normální, ale v mém „myšlenkovém schématu“ opice do hor nepatří. Jsem z nich tedy neustále „vyplesklý“.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz