Článek
V 5:30, přesně jak hlásili, nás vyhnali z busu kousek od vlakového nádraží, kde jsme se pak ve vestibulu „usalašili“ na zemi a 2 hoďky dochrupli.
Ve skutečnosti to bylo tak, že nejprve jsme se ve velkém vestibulu sice uslašili, ale díky spoustě spících Indů všude na podlaze si nebylo kam pořádně lehnout, a tak jsme se přesunuli na jakýsi balkón o patro výš, odkud jsme pak pozorovali, jak policajti budí všechny spící lidi, aby se hala uvedla v provoz. Prostě přes noc spáče tolerují, ale běda ráno. Budíček se musí dodržovat.
Poté jsme v „lóži“ ještě chvíli zevlovali, až jsme nakonec dali bágly do úschovy a vyrazili rikšou do města, resp. k Jama Masjid, Páteční mešitě, kde jsme se rozdělili a šli si po svých. Já si prohlédl mešitu (normální mešita) a šel dál k Ellis Bridge, kde jsem si chtěl v klídku dáchnout ve Victoria Gardens, které však byly tak hrozné, že to nepřicházelo v úvahu. Doufal jsem tedy, že to půjde na nábřeží, ale Ahmedabad žádné nábřeží nemá. Jen haldy odpadků tvořící břehy a slumy lemující tento humus, kde se rochní prasata.
Šel jsem tedy na druhý břeh, který však nebyl o nic lepší, a pokračoval do City muzea, které si podle mě chválu LP zas tak nezaslouží. Jedinými zajímavými exponáty bylo pár děl současného umění, resp. pár soch. Ve městě se dokonce angažovali architekti jako Corbusier a F. L. Wright.
Z muzea jsem dal risk a dal si v relativně nóbl hospodě gujarati thali, které bylo výborné a velmi pestré. 8 mističek dobrot, rýže, omáčky, čápátí, puri a papad + lassi. Škoda, že jsem měl scvrklý žaludek, jinak bych se tam nacpal k prasknutí, neb jako správné thali je i toto thali all-you-can-eat dish. Ještě jsem poblíž záchoda dal cvičné cígo, a když prošlo, vyrazil jsem hledat net, který tam, kde uvádí LP, nebyl, a tak jsem se musel vrátit celou cestu zpět k Ellis Bridge, kde jsem ho našel za 10,- Rs na hoďku. Podal jsem zprávy a šel pěšky na nádraží, kde jsme ještě chvíli kecali se Švýcary, rozloučili se a rozešli ke svým vlakům.