Článek
Trošku se nám kocábka kolébá, a tak nevím, jak se mi dnešní zážitky podaří zapsat. Kapitán a posádka jsou docela borci, protože jedou (plují) bez jakéhokoliv navigačního zařízení či vybavení. Jsem tedy zvědav, kde se ráno ocitneme. Kocábka je navíc neuvěřitelně pomalá, a tak se vlečeme rychlostí cca 15 km/h podle Andreasova (tlusťoch z Drážďan) GPS.
Noc nic moc, občas komár. Navíc byla ukončena brutálně předčasně v 3.15, kdy borci nakopli oba strašně hlasité motory a vyrazili. Ke skutečnému ránu se navíc zkazilo počasí a přišly vlny, a tak jsme na horní palubě jezdili sem a tam jako namydlení.
Typický indonéský rybářský „trimarán“. V pozadí „Office“ - místo odchytu movitých turistů.
K snídani „ušmudlaný“ toast s blíže neidentifikovatelnou marmeládou a pak už jen cesta v dešti a vlnách k ostrovu Satonda, který byl příjemným osvěžením. Dokonce na chvíli přestalo i pršet. Na ostrov se muselo doplavat – super šnorchlování. Totální korálové akvárium. Rybičky všech barev, koráli všech tvarů. Super, byl jsem fakt nadšen, a to bylo světlo úplně na hovno.
Ostrov je zajímavý že kousek od pláže je jezero se slanou vodou, ale tak 40 °C teplou. Paráda. Jen se pak bohužel moře při plavání zpět na loď zdálo pěkně studené. Docela jsem vykosil při šnorchlování, což je na místní teplotní poměry docela výkon.
A pak už jen monotónní cesta dál, při které jsem se však naučil backgamon, který se mi velmi zalíbil.[1] Oběd i večeře ukázaly, že porce se nezvětšily, takže pomalu likviduji i sušenky.
[1] Bohužel jsem ho od té doby body nehrál, pročež jsem ho zapomněl.
