Článek
Vstáváme v klasických 5.30, dáváme snídani a odcházíme z hnusné Lukly na Namche.
Netrvá dlouho, než přijde zásadní změna oproti cestě z Jiri do Lukly, a sice davy organizovaných trekkerů, kteří chodí jako totální ovce, a to buď za stádem jaků, kteří jsou naloženi jejich bordelem (rozuměj jejich věcmi, ale mé rozhořčení je takové, že mi snad čtenář nevybíravý jazyk promine) tak, že člověk nemůže projít a musí sejít z chodníku, nebo až příliš organizovaně, a to tak, že vůdce zastaví nejlépe před schody, všichni trekkeři (cca 20) zastaví a seřadí se do zástupu, a když jsou seřazení, vůdce vyrazí po schodech dolů/nahoru. Takovéto „expedice“ člověk potká každých cca 10 minut. Je mi z toho na zvracení a mám chuť se na to vyprdnout, otočit to a jít zpátky do Jiri, Everest neEverest. Fakt hrůza. I když je to extrémní a segregační názor, jsem přesvědčen, že tito lidé, kteří si vykračují s rukama v kapsách, ev. s hůlkami a baťůžkem se sváčou a jejich krámy spolu se stolečky a židličkami vláčejí šerpové, do hor nepatří. Nakonec jsem to psychicky nějak rozchodil, ale to jen díky tomu, že davy „ceprů“ - krásný slovenský výraz pro mastňácké turisty - lehce prořídly.
Složitá dopravní situace na stezce díky davům trekkerů a jakům nesoucím jejich krámy.
Na jednom rozcestí (nejasném) za Luklou jsem čekal na Štefiho, aby špatně neodbočil, čímž mi utekl Zbyněk, kterého jsem pak honil, resp. čekal, že ho někde najdu čekat, ale když nebyl ani v Phakdingu, zasedl jsem, že počkám na Šéfa, aby nepropadl depresi.
Remarque by z nás měl radost. Ovšem jeden ze tří kamarádů je spíše skřítek Kulich.
Jaké bylo mé překvapení, když se asi za hodinu objevil Zbyňa, který zabloudil a pak čekal na Šéfa. Ten nakonec také dorazil, dali jsme nudlovku (Rara soup) a razili dál. Šéfa rozbolel kotník a palec druhé nohy více než koleno, a tak to vypadalo, že do Namche nedojdeme. Štefi se nakonec nějak rozešel a poté, co jsme vysolili 1.000,- Rs za vstup do NP Sagarmatha a dorazili do Jorsale, poslední osady před Namche, se statečně rozhodl, že do Namche dojde. Zvolili jsme stejný model jako včera, a sice že já půjdu napřed a seženu bydlení.
Vítejte v Namche Bazaru.
V Namche jsem byl za 1.10 a obešel pár lodgí, až jsem se pro jednu rozhodl, shodil bágl a šel klukům napřed. Zbyňu jsem potkal už v Namche, tak jsem ho odvedl do lodge, dal cigáro a šel vyhlížet Šéfa. Než dorazil, byl jsem už notně vymrzlý, a tak jsem mu šel napřed. Byl už dost hotovej a chudák sotva šel.
Musel jsem hochy skoro prosit, ať se jdeme najíst, neb Zbyňa už byl zahrabošenej ve spacáku a Šéf nemohl vstát. Nakonec jsem je přesvědčil, a tak jsme šli do neturistické šerpské hospůdky na kraji Namche, kterou jsem objevil, když jsem čekal na Šéfa. Večeře byla super, naprostý folklór v místnůstce, která byla zároveň kuchyni i jídelnou. Výborně jsme se najedli, a dokonce ochutnali plátek vepřové kýty, kterou smažili místním jako předkrm.
Divoký kaňon řeky Dudh Kosí pod Namche Bazarem, Nepál.
Pak jsme po návštěvě pekárny (vdolek) a nákupech (hoši) naklusli do lodge, kde právě Šéf balí špeka.
