Článek
Značně nabytý dnešek nezačíná snídaní, protože ji nestíháme. Musíme totiž vyřídit nabourané auto, jít surfovat a zabalit se. Jedem vrátit auto a chlapci z půjčovny si blatníku všímají, ještě když jsme projíždíme kolem. Daří se nám u započíst nečerpané dny nájmu auta vůči bajvoko odhadnuté škodě ve výši 700.000,-. Nakonec tedy doplácíme pouze 200.000 oproti očekávaným 10,- USD. K hotelu nám přivážejí Jimniho, resp. Katanu, pěkný vrak.
Ani bonus v podobě chlapečka nemění nic na tom, že půjčené auto je vrak.
Jdu s Klárou za Machym a Mácou, kteří již na pláži surfují a hned se střídáme, protože právě odpočívají. Dnes máme půjčené 2 short malibu a mě se daří se svézt hned na první vlně. Vlny jsou občas velké jako barák a občas s námi pěkně zacvičí. Při druhém střídání se mi daří svézt se na prvních dvou vlnách a při 3. jednu vlnu sjíždím stranou tak, jak se má!!!
Po lehkém zmatkování, které provází asi každé balení, se nám daří vykydat se 12.00 z hotelu, naložit se do neuvěřitelně malého Jimniho a vyrazit na letiště. Cesta, kterou mám natrénovanou pěšky, nefunguje a jednosměrky nás vedou kamsi k Denpasaru směrem pryč od letiště. Navíc skoro nemáme benzín. Nakonec však nacházíme cedule na letiště a držíme se jich jako štěnice. Dorážíme o 20 min dříve, a tak se rozhodujeme uskutečnit původně plánovaný shopping v Quicksilveru. Děti odbíhají na nákupy a já v děsném vedru (37°C ve stínu) hlídám blbě zaparkované auto.
Na letiště nakonec dorážíme o 20 min. později. Káča a Máca se odbavují a zcela zázračně jim procházejí těžké bágly a tašky. Poté vyřizují změnu letenek. Loučíme se a já prchám z terminálu do venkovní výhně.
Jelikož je Jimník strašná rachotina a při řazení vydává strašné zvuky a hrozí tak jeho výměna, beru jen benzín za 10.000 a jedu do Kuty vyzvednout Kláru a Machyho (dále jen společně „KaM“). Přijíždím o 15 min dříve, a tak jdu řešit rány z převodovky, ale je mi vysvětleno, že u Jimmiho je to normální, a tak jdu do Bamboo Corner, kde si dávám Colu a vodu.
Pláž u chrámu Tanah Lot
Za chvíli odcházíme, nakládáme a vyrážíme na SZ k chrámu Tanah Lot. Příliš nebloudíme, hlavně díky cedulím, které nás pod těžce zamračeným nebem dovádějí až na místo. Místo je to nádherné s atmosférou umocněnou vyvřelinovými útesy a silným burácejícím příbojem. Dojem nám trošku kazí déšť, který nás vyhání a my pokračujeme spíše instinktivně podle mapy na Ubud. Po několikerém ptaní dorážíme do Ubudu lágrujeme na Monkey Forest Rd. v romantickém dvobungalowu, jehož highlightem je koupelna/WC venku od okolního světa oddělená jen zdí.
Tanah Lot
Jedeme se najíst do dobré hospody a pak u zbytečku Ferneta spřádáme plány.
Já si pak u sebe (mám samostatný pokoj!) vychutnávám silný emotivní zážitek, když poslouchám na MP3 přehrávači Alvik. A u toho jím Nutelu. Obé jest dárkem od Ály.
Pro dnešek je to emocí ažaž. Bodejť by mi pak nebylo smutno.
Na letišti jsem se vážil: 74,4 s ledvinkou, foťákem a nožem. To docela ujde, když se mi už za týden rozmazlování udělaly špeky.
