Článek
Celou cestu mě znervózňovalo, že loď nemá na přídi žádné jméno a jen na kormidelně nápis „Dua Sato“, což se ale nakonec ukázalo jako jméno, neb bylo kupříkladu i na plovacích vestách, stěžni, atd. Cestou jsme potkali potápěčskou loď a ta také na sobě neměla žádné jméno. Zvláštní. Asi neplatí daně z bezejmenných lodí.
Z naší bezejmenné Dua Sato jsme vystoupili mezi 3 a 4 v Labuanbaju, tybářském městečku na zádním cípu ostrova Flores poté, co jsme navštívili NP Rinca, 100 % lepší než na Komodu. Pěkná krajina, ještěry jsme viděli nejen poloochočené u vstupu do parku, ale i divoké ve volné přírodě a když se k tomu připočte dobrý průvodce a mnohem poutavější krajina, vyjde z rovnice fajn výlet.
Rychle teď napíšu pár věcí o varanech komodských (Komodo Dragons), dokud si je pamatuji. Dospělí jedinci se dožívají 50 let, váží cca 130 kg a měří 4 m. Na posezení sežerou i 40kg porci masa z buvola divokého, prasete či divokého koně, které loví tak, že stačí, aby oběť kousli a ona pak do 3 měsíců pojde na otravu z bakterií v zubech a pařátech ještěrů. Ti pak vynikajícím čichem oběť najdou, rozštěpeným jazykem zjistí, zda je jedlá a pokud ano, tak ji spořádají.
Mláďata varanů to ale nemají lehké, protože okamžitě po narození (i před tím ve formě vajec – 9 měsíců) se stávají kořistí nejen ostatních dravců, ale i varanů samotných, včetně vlastní matky!, která své mateřské povinnosti završuje tím, že vajíčka naklade do díry (1,5 m hluboké), kterou zahrne a okolo udělá pár dalších děr jako kamufláž. V případě akutního hladu napadají tito obří varani i člověka.
Z ostrova Rinca plujeme za celkem překvapivě pěkného počasí dál a zastávka na koupání a šnorchlování, které však stojí za prd – zejména oproti včera hodně vysoko nasazané laťce – je na pohádkové pláži na ostrůvku na dohled od Labuanbaja. Když šnorchlování nestojí za nic, vybíhám alespoň na pahorek na ostrově a fotím pláž s naší lodí.
V Labuanbaju se každý vydáváme svým směrem a já mířím do Pelni office, kde je však zavřeno, a tak nejsem o moc moudřejší. Pak zkouším sehnat bydlení, což nakonec vypadá jako jakési spiknutí, protože 1. losmen Diaz je plný. Losmen vedle má 1 prázdný pokoj za 20.000, tak já jako že ano, ale že se nejdříve potozhlédnu. Jdu zkusit lístek na bus, agenti chtějí 50.000. Jdu se zpátky do losmenu ubytovat a navzdory tomu, že je pokoj prázdný, tvrdí najednou, že mají plno. V dalším losmenu je plno a v dalším též. Nakonec ukecávám pokoj s větrákem ze 30 na 25 tisíc v losmenu Mutiara.
Jdu se pak projít po městečku a hledám rozumné místo na véču, ale doporučené hospody jsou pěkně drahé. Hrůza. Vypadá to na warung (stravovací zařízení pro místní).