Článek
Sákryš, sákryš. Dopisuji další fixu, resp, náplň by byla, ale hrot je již upsaný, takže chvílemi hobluji papír kovovou rourkou, ve které je vsazen.
Docela dobře jsem se vyspal, a sice pod dekou, což bylo velmi příjemné. Co bylo však nepříjemné, resp. je teď nepříjemné, je, že mě brutálně poštípaly nějaké breberky, ale musely to být nějaké „bed bugs“, protože komáři to být nemohli. Mám tak 30 štípanců na těle. Potvory bezobratlé.
V pohodě jsem vstal v 5.45 a když jsem se vracel ze záchodu, v hale jsem zmerčil nahaněče autobusu , který jel do Ende, a tak jsem bleskově zabalil a nastoupil. Bus ani neobjížděl Bajawu kvůli pasažérům, a tak jsem si chvíli užíval bus sám pro sebe.
Cesta byla opět nádherná neustále se měnící krajinou, a tak uběhla docela v pohodě.
Ještě jednou fotogenická Inerie.
Výstup v Ende za účelem překontrolování lodi v Plni Office a návštěvy levného netu se ukázal jako velká chyba, neb v Pelni Office mi jen potvrdili Maumere – Makassar, ale nebyli již schpni mi kloudně říci spojení z Makassaru na Bali či do Surabayi. A to jsem s sebou měl tlumočníka, respektive řidiče „ojeku“, tedy taxi-motorky, mladého studentíka, který celkem obstojně mluvil anglicky a všude mě zavezl s tím, že mu dám, kolik uznám za vhodné. Nakonec jsem mu dal 7.000, protože mě zavezl za Ende na bus do Moni. Net se také nekonal, protože stál 12.000 za hodinu a minimum charge 12.000, ale neměli ani CD burner a já spěchal, takže nic. Vše budu řešit v Maumere. Jediným problémem je plná karta ve foťáku, takže dnes bude mazací večer.
V busu z Ende do Maumere mě neuvěřitelně naštval pikolík, který vybírá jízdné a který mě chtěl v Moni zcela nepokrytě okrást tak, že chtěl naskočit do busu, aniž by mi vrátil 15.000 na dvacetitisícovku. Naštěstí jsem ho stačil bafnout za flígr a strhnout z rozjíždějícího se busu. Tak on že mi jako vrátí a dal mi 5.000 a zase utíkal do busu. Tak jsem ho zase bafnul a on mi dal zase jen 5.000. Tak jsem ho musel bafnout potřetí a to mi vrazil nějaké zmačkané tisícovky a už prchl. Ukázalo se, že jsou to jen 4.000, takže o litr mě lupnul, ale to je v pohodě. Po prohlídce několika losmenů, resp. homestayů jsem zalágroval v Maria Homestay za 25.000 se slibem výborné a veliké omelety k snídani.
Najedl jsem se keksů a uheráčku a smažených nudlí, šel na prochajdu, kde jsem si dopřál ultra hnusnou kávičku a koupil vody, ananas a banány. I když je pondělí, tak pondělní trh již skočil a v Moni kromě sopky (Gunung) Kelimutu není absolutně nic jiného a chcípl zde pes, takže jsem se vrátil do Maria HS, dal si super studenou sprchu, snědl banán a ½ ananasu a teď smolím tyto řádky. Zítra musím vstávat na bemo na Kelimutu, které jede někdy kolem 4–5.00.
