Článek
Ráno vstáváme v 6.30 a v kose se kocháme krásně nasvícenou Pumori po cestě na snídani. Vyrážíme v 8 a první kroky do kopce na morénu ukazují, že únava udělala své. Jednak mně vůbec neslouží nohy a bolí a jednak nemůžu vůbec popadnout dech.
Majestátná pyramida Pumori (7.138 m n.m.)
Cesta po moréně uběhla mnohem rychleji než nahoru, a tak brzy sestupujeme do Lobuche, míjeje zástupy ceprů v obou směrech. Zvedá se vítr, a tak přicházejí ke slovu i rukavice a kulichy. Stále se otáčím a kochám tím nádherným amfiteátrem tvořeným Pumori, Lingtrenem, Khumbutse, Nupce (vysl. Nupče) a dál na jihu Ama Dablam. Kangtegi a Thamserku na JV.
„Netradiční“ pohled na Ama Dablam.
V Lobuche jsme dali čajík a mazali dál, v podstatě až do Pheriche, kde jsme pojedli v „naší“ lodgi a „vstretíli“ zmateného Rusa v keckách. Jedinou významnou zastávkou bylo sedlo Lobuche, kde jsme pro Štefiho vytvořili a vyfotili nápis „Flint“ (Štefiho legendární bar v Praze u hotelu Intercontinental, kde jsme spíše, než štamgasty byli inventářem) který jsme do svahu vysázeli z kamenů. Poměrněě náročné bylo vzít Zbyňka „na koně“, aby měl lepší perspektivu. Málem jsem ho neunesl. Z Pheriche jsme velmi svižně sestoupili dál až do Pangboche, odkud ještě dál do Thengboche, kde jsme to zapíchli v 16.00.
Pocta Štefimu a jeho („našemu“) baru Flint.
