Cesta do Asie, 20 let poté – 24. 9. 2004, DILÍ, Indie

Dnes jsem se vyznamenal svou nerozhodností. Navzdory tomu, že jsem se včera v podstatě rozhodl k moři nejet, šel jsem se přeci jen zeptat na nádraží, kolik stojí lístky. Byly překvapivě levné, a tak jsem začal špekulovat, že pojedu. Dokonce jsem si zahrával i smyšlenkou jet ještě dnes, ale bohužel tak dlouho, že se rezervační kancelář zaplnila tak, že bych to nestíhal. Vše jsem na místě znovu zvážil a odešel s tím, že nikam nepojedu. Celé se mi to ale opět rozleželo v hlavě, a tak jsem cestou na Counaught Sq. znovu změnil názor tak, že jedu. Lístky jsem plánoval koupit na náměstí v Tourist Office.

Náměstí Counaught nic moc, navíc bylo celé rozkopané, takže dojem spíše záporný. Provádění rezervací v Tourist Office zrušili, takže mě poslali zpět na nádraží. Tam jsem vyplnil rezervační lístek, ale na druhý den byl vlak bohužel plný, což byla další rána mému rozhodování plus den v čudu. Opět jsem tam seděl jako tvrdé Y a byl tam, kde před tím. Špekuloval jsem, počítal dny, atp. Tento stav naštěstí netrval dlouho a já se rozhodl jet, a jelikož z Ahmedabádu do Varanasí nejezdí vlaky každý den, koupil jsem rovnou lístek na 2. října do Varanasí.

V mezičase jsem se nasnídal na Main Bazaaru a po vyřešení otázky cesty k moři se vydal k mešitě, nádraží Old Delhi Station a Red Fort. Tam mě příjemně překvapilo snížené vstupné (2 USD), a tak tam zítra asi vyrazím. Cestou jsem ochutnával pouliční dobrůtky a všechny šmakovaly.

Večer se mi podařilo nechtěně usmlouvat 50% slevu na kopii průvodce LP Indie, vydání z r. 2001, když jsem neoblomně tvrdil, že celou bichli nepotřebuji, nýbrž jen okopírovat Diu a Ahmedabad. Chlapík nakonec slevil z 200 na 100, takže s sebou bichli chvíli stejně budu vláčet. Podle LP vypadá přímořské letovisko Diu na velkou pohodičku.

Večer jsem dal netovou seanci a toť pro dnešek asi vše. Vlastně dneska je to od Turecka poprvé, co jsem (s výjimkou Amin Brakku) vyrazil jen v kraťasech a také se to vymstilo, neb mě nepustili do Jami mešity.