Článek
Počasí bylo přesně obráceně, než je zde obvyklé, a tak se ranní (ve 4.00!!!) výlet na sopku Kelimutu stal skoro zbytečným. Ve 4.00 mě vzbudil pikolík z mikrobusu do kterého posléze nastoupilo ještě 6 dalších gringošů – Holanďanů a 2 Frantíci. Totální mraky a blesky nevěstily nic jiného, než že nahoře bude humus a prd vidět. Nahoru na parkoviště jsme dojeli ještě za tmy, a tak jsme tam chvíli všichni seděli jako ovce v bleskách a totální mlze, dokud se nerozednilo, ale rozbřesk situaci příliš nezměnil, protože v mracích bylo vidět stejně jen tak na 50 m. Po chvíli čekání se někdo zvedl a vyrazil, a tak jsme šli. Nahoře byl sotva vidět betonový špižůr, a tak jsem se usmiřoval s tím, že barevná jezera v kráteru sopky prostě neuvidím. Když jsem s tím smířil, mraky se jakoby zázrakem na chvíli roztrhaly a nám všem tak bylo dopřáno spatřit černé, hnědé i tyrkysově zelené jezero zasazené v dramatické scenérii kráteru.
Kráter Kelimutu, černé jezero.
Chvíli jsem váhal, zda se i dolů nezvézt bemem, ale nakonec jsem ho záměrně propásl a 14km cestu zpět tak šel pěšky, avšak již za pěkného počasí. Změny jsou tu skutečně bleskové, na špatné i dobré počasí. Vršek však stále zůstával v čepici mračen a občas to vypadalo na vyjasnění, tak jsem měl několik cukání se ještě vrátit, ale byl jsem již dost daleko a výhledy nebyly ani náhodou jisté.
Tyrkysové jezero v kráteru Kelimutu.
Sešel jsem pralesem po silničce níže, kde prales ustoupil rýžovým políčkům, v Moni jsem si dal v Maria GH slíbenou „obří“ omeletku, která byla mikro-omeletkou, spakoval, sedl na bus a odjel do Maumere. Cesta byla opět úchvatná a tím, že bylo krásně jasno, bylo moře, když jsme kolem jeli, tyrkysové až hluboce modré. Hory byly opět trošku jiné oproti předchozímu dni, a tak stále bylo co pozorovat.
Hnědé jezero, kráter Kelimutu. Vlevo mazi skalami probleskuje tyrkysové jezero.
V Maumere jsem jel bemem do hotelu Gardena, který je velmi čistý a příjemný, ale 40.000 (i když se snídaní) mi přišlo moc, a tak jsem šel hledat levnější. Žádný výrazně levnější jsem nenašel, kromě jednoho za 20.000, ten byl ale příliš velký humus i pro mě a navíc bez větráku, a to se tady nedá, takže jsem se rád vrátil do Gardeny.
Pelni Office jsem našel, ale zavřenou, a tak jsem se za 15.000!!! najedl ve velmi levně vypdajícím warungu. Že já blb se nezeptal na cenu napřed. Měli však problém pochopit mou znakovou řeč, že chci jíst, takže by sotva pochopili, že chci vědět, kolik jídlo stojí. Ale alespoň to bylo dobré.
Následoval výlet na drahý net, kde jsem zatím jen po mejlu začal organizovat opět komplikující se příjezd posil z domova. Snad zítra vyjde relace.
