Článek
Dnešní kapitolka se může jmenovat „Šťastné shledání“, neb to chvíli vypadalo, že se se Štefim již nikdy neuvidíme. Naštěstí vše dopadlo jinak.
Ráno vstáváme do zamračeného, mlhavého a sychravého dne a po snídani sbíháme krpál k řece Dudh Kosí. Nepříjemností je návrat seriózního průjmu, což se mi nelíbí. Tentokrát jsem naordinoval Endiaron.
Do Namche se už tak nějak ploužíme a dorážíme kolem 11. Jdeme do Thawa Lodge a těšíme se na Štefiho, ale pokoj je bohužel prázdný a domácí říká, že šel předevčírem nahoru a vzkaz pro nás nenechal. Jsme z toho celí tumpachoví, ale nakonec se ukazuje, že vzkaz dal do knížky ve věcech, které nechal v lodgi.
Gorak Shep
Ubytováváme se, jdeme se najíst do šerpácké hospody a pak krátíme čas kartami. Po kartách začínáme spřádat a vymýšlet algoritmy, jak to udělat s cestou dolů. Když máme vše vymyšlené, vidím najednou z terasy na ulici Štefiho. Jen tak se na okamžik mihl průhledem schodiště. Zařval jsem a vstal, aby mě viděl, Štefi se na mě podíval a pokračoval v chůzi dál a reagoval až na druhé zavolání – vůbec nás nečekal.
Vyrazil chudák na jezera Gokyo, ale poté, co se sotva vyškrábal (dle svých slov) do sedla Mong, se vrátil, a tak jsme se šťastně sešli.
Další plán je tedy takový, že já vyrážím ráno pěšky do Jiri a hoši letí z Lukly do KTM. Všichni se teď těšíme na večeři, hulení po ní a popíjení wizourka, neb jsem od hochů dostal dárek – 180 ml Mount Everest Whisky, 42.8 %. A samozřejmě na karty a munchies. Prostě pohoda. Nádherně jsme se zhulili a měli přímo lupulské hody: chleba, salámek, snickersky, bounty, džusíky atd.
