Článek
Zbytek včerejšího Štědrého večera jsem se též nešetřil, koupil si sušené sladkopálivé grundle a velkého Changa a věnoval se na pokoji čtení Clancyho.
Dnes ráno jsem se nasnídal v Cathay GH, dal si sprchu a na 9 sešel dolů, kde mě vyzvedl mikrobus do Penangu, který jsem sdílel s Belgičanem a thajskou dívkou a budhistickým mnichem. Cesta proběhla naprosto v pohodě včetně přechodu hranic a tak jsme se kolem jedné ocitli v dopravní zácpě (lehké) Penangu, poté, co jsme přejeli údajně nejdelší most v Asii, který spojuje Pulau (ostrov) Penang s pevninou.
Malajsie je mnohem civilizovanější než Thajsko a na ulicích nejsou Porsche ani Lamborghini vzácností. Přijet sem rovnou z Nepálu, to by byl šok!
Takže bez šoku jsem se po vysazení z mikrobusu zorientoval v nízké a roztomilé koloniální zástavbě Čínské čtvrti a vydal se hledat bydlení. Pokoje jsou dost drahé, člověk se pod 15,- RM nedostane a tak jsem zkoušel dormitory neboli společnou noclehárnu. Našel jsem za 7,-, ale místnost i hotel byly dost hrozné, a tak jsem jen jednoho obyvatele „dorms“ vyzpovídal, kde najdu ATM, a vydal se tam.
Penang
Již s penězi jsem našel 75 Traveller’s Lodge doporučenou na nástěnce v Cathay GH, ale tam měli plno a tak jsem se vrátil na Love Lane a zkusil docela draze vypadající Love Lane Inn, kde však měli krásně čisťoučko a dorms za 8, takže nebylo co řešit. Dokonce měli na chodbě přesnou váhu, která ukázala 74, což je super.
Vydal jsem se nejprve na jídlo (čína za 3,40) a poté na obhlídku města, kde jsem po proslulé Beach Street (obchodní ulice k přístavu) došel až k jetty, odkud jezdí trajekt na Sumatru. Přilehlé kanceláře společností měly kupodivu otevřeno (celé město má jinak zavřeno - sobota), a tak jsem se šel zeptat, zda je potřeba lodní lístek bookovat předem. Zpráva, že mají až do Novéh roku vyprodáno mě docela šokovala. Jediná možnost by přicházela v úvahu 29. 12. ale to sotva budu mít indonéské vízum, o které budu moci nejdříve požádat v pondělí 27. prosince.
Penang
Tato situace mi vnukla myšlenku jít se podívat na web a pokusit se zjistit, jak dlouho vyřízení tady na konzulátě trvá. To, že jsem to nezjistil, mě ani tak nepřekvapilo, ale dostal jsem se až na diskusní fórum Lonely Planet Thorn Tree, kde jeden příspěvek obšírně pojednával o problematice indonéských víz a ze kterého jasně vyplynulo, že získat ho bez zpáteční letenky/lodního lístku/hromady peněz není vůbec sranda, a to zejména v Penangu. No co se dá dělat, v pondělí se tam vypravím a uvidím. Když to nepůjde tady, zkusím to ještě v Kuala Lumpur.
Zpět v GH jsem chvíli studoval průvodce a poté se vypravil na večeři do Chinatownu, kam mi cestu lehce zkomplikoval velmi dlouhý karnevalový průvod, který trval i celou dobu, co jsem jedl nudlovou čínskou polévku (ne z pytlíku :-) s vepřovým a krevetami. Nebyl to však žádný zázrak.
Zasloužený šlofíček řidiče rikšy v Penangu, Malajsii.
V 7Eleven jsem si koupil Mirindu (v akci za 2.50) a šel se projít nočním osvětleným Penangem k moři, kde jsem průvod opět potkal. Nábřeží bylo plné lidí, a tak jsem si jen dal cígo a šel zpátky do GH.
