Článek
Pohodový den. Ráno snídaně v ceně – smažená rýže, „nasi goreng“ – a kávička, následoval výlet do Pelni Office, kde nejen že mi na zítřek potvrdili loď AWU do Makassaru s tím, že stačí, když si lístek koupím zítra, snad to půjde – nevěřím tu ničemu – ale dali mi dokonce i plavební řád! Sice loňský, ale lodě z něj jdou vypočítat i na letošek (snad – opět musím dodat snad, neb zde nelze věřit ničemu).
Flores, Indonésie
Pak jsem ve městě našel trh – sekáč – s oblečením. Neuvěřitelné množství západních značek, někdo zjevně musel ukrást celou zásilku nějaké humanitární pomoci. A ne jen pouhý kontejner ale celou loď. Mně se to náramně hodilo, protože jsem potřeboval plavky, které mi vítr vzal z lodi na Flores. Tak teď mám No Feary za 5.000! Zkoušeli na mě 10.000, ale zkušeně jsem poděkoval a předstíral, že nemám zájem a šel jakoby vybírat do vedlejšího stánku a hned za chvíli přiběhly holky, že 5.000 je tedy OK. Ještě tam zítra možná skočím pro triko, které by mi dost bodlo, ale nevím, kam ho dám, neb v mém mikro pinglíku fakt není místo.
Trh v Maumere
Z trhu jsem šel přes celé Maumere do kanceláří Merapati aerolinek, kde mi však nebyli schopni říct, kolik stojí let z Makassaru do Denpasaru, což mě ani nijak zvlášť nepřekvapilo, neboť tady nikdo neví nic o ničem, co se ho bezprostředně netýká, takže cena letu ze Sulawesi na Bali je tady na Floresu prostě tajemstvím. To, že se jedná o jednu společnost, nehraje roli, rovněž jako přítomnost počítače v kanceláři.
Vrátil jsem se do Gardeny a s přestávkou na jídlo (gado-gado ve warungu – dnes již levném) jsem dočetl Doktorowa – Loon Lake, který mě cca od ½ začal bavit. Večer net – vypadá to na velký sraz na Bali. Káča, ségra a možná i Máca s Vendulkou.
Indonéská motorkářská finta - bunda oblečená obráceně
Postřeh: hmotnost pasažéra braná jako standard pro určení hmotnosti nákladu vozidla činí 50 kg! Na všech autech kromě soukromých osobních je na blatníku cedulka s uvedením mj. přípustné zátěže a počtu pasažérů a podíl vždy vychází na 50 kg.
