Článek
Tak dnes v životním karnevalu poprvé za potápěče! Byla to bomba, i když ne zas taková, jakou jsem čekal, což bylo nejspíše způsobeno špatnou kvalitou korálů na reefu Gili Meno Wall.
Joan, má cca 45letá instruktorka, měla ráno zpoždění, a tak výcvik začínáme až v 9. Jako první je nalejvárna 4 základních dovedností: 1: vyndání regulátoru z úst, 2. najití upuštěného regulátoru za zády, 3. vyfouknutí vody z masky, 4. dýchání ze záložního regulátoru buddieho v případě nouze. Následují signály pod vodou a pak se vše jde vyzkoušet do vody. Naštěstí ne do bazénu, jak je běžná praxe, ale do moře před dive shopem.
Má instruktorka potápění Joan
Navlékám na sebe neoprén, závaží, BCD s lahví, masku na krk, ploutve do ruky a hurá do vody. S nafouknutým BCD se v pohodě plave pozadu a za chvíli dorážíme k bójce, kde budeme procvičovat výše uvedené dovednosti naostro v cca 3 m.
Nemám s cvičením nejmenší problém, až na znamení OK, které mám tendenci ukazovat vztyčeným palcem, což však v potápěčské signalizační řeči znamená nahoru. Po dokončení plaveme pod vodou ke břehu, shazujeme výstroj a jdeme si na hoďku dáchnout.
V 11:30 nastupujeme do dive shopu celý mančaft, naloďujeme se na potápěčskou loď Blue Marlin a svižně během briefingu od Kadeka, průvodce KaM, plujeme na výchozí místo ponoru u Gili Meno Wall, fringing reefu cca 28 m do hloubky, kde se nejprve potopíme společně a KaM pak s Kadekem hlouběji, protože já mohu jen do 12 m.
Zpočátku mám problémy s nelezením ideálního zacházení s BCD (nafukování a vyfukování vzduchu = regulace vertikálního pohybu pod hladinou) a nakonec zjišťuji, že ideálním řešením je vše regulovat pouze nádechy a výdechy do plic. Občas však BCD nafukuji v případě, kdy se nebezpečně blížím dnu a hrozí, že bych ploutvemi mohl poškodit korál.
Podívaná není tak super (zdaleka) jako třeba na Red Beach, až na velikou želvu, kterou potkáváme hned po ponoření, kterou si však moc neužívám, protože se musím soustředit na práci s BCD a jak se nechat nést proudem podél stěny reefu.
Když vše jakž takž zvládám, začínám se věnovat focení vodotěsným foťákem na jedno použití, který jsme koupili v dive shopu, což v silném driftu není vůbec není legrace.
Nakonec se dostáváme do „závětří“ ven z proudu a užíváme potápění plnými doušky. Joan mi ukazuje Clown Fish (Nema), Clam, mořské hovno, modrou hvězdici a já obdivuji spousty dalších rybiček, které se snažím fotit. Prostě totální paráda. Nakonec mám v lahvi 50 barů a signálem pěst na hrudník ukazuji, že je třeba jít nahoru. Nebyli jsme ve 12, ale v 17 metrech a několikrát jsem vyfukoval vodu z masky úplně v pohodě.
Dramatická scenérie Bali za placatým ostrůvkem Trawagan.
Vyplouváme pomocí BCD, které nafukujeme až na hladině a čekáme, až nás vyzvedne loď. To netrvá dlouho a Joan mi ukazuje, jak se dostat z akvalungu na palubu.
Za chviličku nabíráme 2. partu, Klára zázračně zachytila jedinou svou kontaktní čočku na celý výlet, kterou jí vlna vypláchla v momentě, kdy si sundala masku, a tak mi ji podala na palubu a já ji musel držet v puse po celou dobu demontáže automatiky a lahve z BCD.
Jeli jsme na Trawangan na základu Blue Marlinu, kde jsme vyměnili prázdné lahve za plné a vrátili se na Meno. Šli jsme dát věci do bungalowu, najíst se do Jili hospůdky, pak do dive centra, kde jsme řešili, co jsme viděli, půjčili si encyklopedii Marine Reef Life and Fishes, šli s Machym šnorchlovat, protože Kláru bolela hlava. Nakonec jsme zatábořili na pláži, odkud jsem se pokusil podniknout výlet na druhou stranu ostrova vnitrozemím, ale neúspěšně, protože jsem byl málem za živa ubodán komáry.
