Článek
Tak zase na mě něco vlezlo a ráno jsem se vzbudil s brutálním knedlíkem v krku. Prostě úplně na prd. Místo abych se cákal v moři se tam budu kurýrovat.
Netová seance před check-outem byla přerušena technickými problémy, a tak jsem ve 12 vyrazil pěšky na Old Delhi Train Station, kam jsem bez problémů dorazil cca ¾ hodiny později. Nabral jsem vodu, vydesinfikoval ji a najedl se v nádražní jídelně, která v mnohém připomínala české nádražní jídelny. Dal jsem nějaký masal digestive yoghurt drink, který byl nakonec docela dobrý.
Lidové umění. Nejen toto mě čeká v Diu.
Pak jsem se nasáčkoval na své místo, vlak se skutečně zcela zaplnil a vyrazil úplně přesně na čas v 15.05. Cesta ubíhala docela rychle totální planinou přerušenou jen na několika místech v Rajastanu malými kopečky. Večer jsem si uvědomil, že volba spodního lehátka byla chybou, protože člověk musí čekat, až všichni půjdou spát, pokud se chce natáhnout.
Spát se šlo až za Jaipurem, kde většinu mých indických spolucestujících vystřídala zvláštní trojice z Palestiny. Následovala klasická noc v přeplněném lehátkovém voze, kde Indové poté, co se lidé s místenkami uloží na svá místa, zaplní každičkou skulinku, takže i k nám do uličky si lehl chlapík a vesele spal. Někteří se ani nerozpakují „přilehnout“ ke spícím cestujícím, kteří nechají na svém lehátku jen náznak místa.
Vyzkoušel jsem si i naskakování do jedoucího vlaku, když jsem si při jedné ze zastávek vyrazil koupit něco k pití a vlak se rozjel.
