Článek
Dnešek posloužil k potvrzení mé současné, resp. nyní již minulé role potápěče, protože jsem absolvoval další ponor. Šli jsme sami s Machym, protože Kláře po včerejšku stále ještě nebylo nejlépe, a stálo to za to, i když podívaná opět nebyla zdaleka taková, jako při šnorchlovačce např. v Candi Dase, s výjimkou spousty želv hrabajících se v mrtvých korálech jako psi v zemi, velkých kaniců a obří parrot fish, která vypadala skutečně majestátně.
Mým buddym a instruktorem měl dnes být domorodec Andy, ten však zapomněl a tak ho z vedlejší lodi zastoupila má sympatická instruktorka Joan. Velmi mě potěšilo, že jsem dnes se 180 mBa vzduchu v lahvi vydržel 52 min, protože jsem až na jednu výjimku, kdy jsem nechtěl ploutvemi šmrdlat po korálu poté, co mi Joan dala znamení, abych si vyčistil masku těsně nade dnem, nemusel použít BCD.
Další pokus o noční „žánrovku“.
Po ponoru opět následovala zastávka na Trawanganu, kde jsme vyměnili lahve, byli Joan debriefováni ohledně toho, co jsme viděli (i murénu), a já jsem dostal potvrzení o ponoru.
Zpět „doma“ na Menu jsme vyzvedli Kláru, šli se najíst do Rusty’s warungu, kam jsme začali chodit od včerejška od večera, kdy nás v naší štamgastké Jili vymňoukli, protože večer nejen že neměli rybu, kterou jsme si předem objednali, ale ani místo v jídelním přístřešku!
Po jídle jsme šli do dive shopu zaplatit celou tu potápěčskou srandu a zpět do bungalowu.
Potřebujete rozměnit? Nebo snad informace? Či dokonce lísky na loď, bus či trajekt?
Machy zvolil jako aktivitu čtení a já si tak mohl půjčit jeho masku a šnorchl a ještě jednou si pořádně prošnosrchlovat reef u našeho bungalowu dále na JZ. Je zajímavé, jak jsem se při šnorchlování osmělil (nejspíše díky skutečnému potápění) a bez problémů se potápím na nádech tak do 4 m. Vysvětlení, proč mě při skin diving bolí uši a při scuba nikoliv je to, že při šnosrchlování se člověk potápí hlavou napřed, alespoň podle Joan.
Sbírám ještě pár mušliček a jdu se do bungalowu osprchovat a lehce se popakovat.
