Článek
Když hoši z tripu lodí na Komodu Alex a Dave a jejich nynější souputovnice Marcela viděli úroveň ekonomy class a tlačenici, okamžitě si připlatili II. třídu a zmizeli v luxusu stejně jako Holanďané. Za tvrďáka jsem tedy zůstal sám a mé očekávání, že nemám, resp. nenajdu volnou pryčnu, se naplnilo, a tak jsem si hned vyhlédl místečko za zábradlím mimo palubu mezi záchrannými čluny, kde jsem měl alespoň trochu relativního soukromí (když pominu šváby). Usnul jsem až nad ránem poté, co mě z usínání vytrhli muslimské modlitby vyřvávané z tlampačů.
Sus floresus rourus (prase floreské, rourové)
Moc jsem se nevyspal, protože po sedmé mě z pod člunů vyhnalo sluníčko. Přesunul jsem se na 6. palubu vedle bufáče, kde byl jednak stín (a věděl jsem, že celý den bude) a jednak jsem byl ze tří stran chráněn zdí, zábradlím a vrátky na služební palubu. Super místo. Jediným problémem byly cesty na záchod. Jednou jsem šel s báglem, jednou jsem poprosil o pohlídání věcí a místa kámošícího se místňáka a potřetí mi věci pohlídal pravidelně mě navštěvující Alex.
Cesta rychle uběhla hnípáním a čtením Pattersona v horizontální poloze na karimatce, kterou jsem tak poprvé plně využil. A to jsem si zrovna včera říkal, proč se s ní vláčím.
Pokyn k nezaplacení - hostel v Maumere.
Večer začalo pršet, ale mou situaci vyřešil Alex, který mě pozval k nim do luxusu, což byla paráda, a tak jsme několik zbylých hodin cesty strávili kecáním o všem možném. Měl jsem krásnou možnost rozlišovat mezi Davovou British English, Alexovým australským šišláním a Marcelinou překvapivě srozumitelnou „irštinou“.
V Makassaru nás přivítal pěkný slejvák, a tak jsme svorně odjeli bemem do Hostelu Legend. Jak bemo tak i hostel si vyžádaly notnou dávko smlouvání, zejména chlápek z bema chtěl za cestu z přístavu 1 USD navzdory tomu, že jsme se před nastoupením dohodli na 5.000,- Rs.
