Článek
Sákryš, opět si musím postěžovat, že nic nemůže proběhnout hladce a jednoduše. Celý den řeším, jak se dostat odsud ze Sulawesi na Bali, a když jsem se konečně rozhodl, že poletím a šel potvrdit rezervaci a zaplatit letenku, měli již zavřeno a zítra je neděle a já navíc v 7 ráno odjíždím do Rantepaa na Tana Toraja. Prostě pakárna.
Ráno jsme ještě posnídali celá včerejší partička pohromadě a pak se rozešli za svými starostmi/radostmi.
Omšelý, ale tak nějak příjemně. Makassar, Sulawesi, Indonésie
Mé první kroky vedly do nedaleké cestovky, kde jsem si zarezervoval let na 8. 2. na Bali (měli poslední 2 místa v letadle), pak jsem šel do Pelni Office, kde mi potvrdili to, co jsem vyšpekuloval z plavebního řádu, a sice že lodě jsou úplně na prd, protože do Denpasaru odplouvá sice perfektně 8. 2., ale pluje přes Labuanbajo, Bimu a Lembar, takže cesta trvá 2 dny, což je o den pozdě. A loď do Surabayi vyplouvá 4. 2., což je zase příliš brzy. Stejně jsem ale celý den špekuloval, jak to udělám. No, a dopadlo to, jak jsem popsal výše. Na prd.
Z Pelni jsem se vrátil do hostelu, odkud jsem se odhlásil, protože jsem plánoval odjez do Rantepaa dnes večer, ale když jsem zjistil, že bus tam přijíždí ve 4 ráno a jiný jede odsud zítra v 7 ráno, rozhodl jsem se zůstat v Makassaru ještě jednu noc a jet až ráno.
Hotel Makassar v Makassaru. Vliv tradiční Toraja architektury nemůže být patrnější.
Příjemný zážitek jsem měl v nedalekém warungu, kde jsem si dal ledový čaj a k němu dostal zadarmo banán a čerstvě uvařenou makassarskou specialitu, jejíž název jsem zapomněl a u níž nebyl schopen identifikovat, z jaké zeleniny či ovoce je uvařená. Každopádně to byl nějaký plod konzistencí něco mezi bramborou a banánem v lehce sladké omáčce. Docela dobrota.
Mé další kroky vedly na net, který jsem nemohl najít, ale nakonec se povedlo a já se tak ocitl v nejrušnější internetové kavárně na své cestě. Majitelem je Číňan a ti prostě vědí, jak dělat business. Bylo akorát po škole, a tak net café bylo doslova narváno děcky, která mastila hry o sto šest. Potřeboval jsem však hlavně vypálit CD, a to mi udělali za 5.000 včetně CD a dokonce měli i čtečku na SD karty. Paráda.
Je libo rybu?
Po netu jsem se šel projít a zkusil ještě jednu cestovku, kde mi zase poradili s lístky do Rantepaa, a tak jsem usmlouval rikšu (zde „becak“) z 10.000 na 3.000 a jel do kanceláře dopravní společnosti LITHA. Non-AC bus měli za 40.000, ale zítra žádný nejede, a tak jsem zvolil variantu zabookování z hostelu za 50.000, včetně dopravy na autobusák.
