Článek
Nejdřív se mi v noci při cestě ze záchodu podařilo rozbít skleněnou poličku u umyvadla, pak mě někdy před šestou vzbudili kohouti, pak děti a televize, ale stejně musím říci, že jsem se dobře vyspal.
Ráno pršelo, a tak jsem nemusel nikam spěchat, i když jsem na sightseeing chtěl vyrazil časně. Četl jsem a čekal, co se stane ve střevech, zvlášť po včerejších hodech smažených banánů.
Tana Toraja
Když se nic nestalo ani po cigárku, odvážil jsem se vydat na snídani, ke které jsem si dal ve warungu talíř nudlí. Střeva mi dokonce dovolila se v pohodě vrátit do wismy, kde jsem si dal další cíčko.
Počasí stále nevypadalo nic moc a já tak měl důvod se povalovat a číst Andy McNabba – Remote Control. Docela odsejpavý brak.
Tana Toraja
Nakonec jsem ve 13:00 popadl goráčovku a vyrazil alespoň na procházku. Na kraji města jsem potkal již známou partičku: Alexe, Dava a Marcelu, kteří docela pozdě vyrazili na docela velký výlet: busem do Lema a pěšky zpět. Přidal jsem se a nelitoval. Výlet nejen že nebyl náročný (cca 7 km chůze), ale byl i zajímavý horzně malebnou krajinou, ještě malebnějšími vesničkami s domy Tongkoman a jeskyňkami ve skále s hroby a soškami zesnulých (tau-tau). Já jsem se od partičky oddělil v Londě, odkud jsem se bemem vrátil do Rantepaa. Partička pokračovala v hledání pohřebních jeskyní v okolí Londy.
Skalní pohřebiště v Tana Toraja. Ve skále jsou vytesány za dřevěnými dvířky velké rodinné hrobky, zesnulé představují dřevěné sošky Tau Tau.
Následovalo čtení ve wismě, které plynule přešlo ve hnípání, ze kterého mě probral hlad, a tak jsem se vydal do včerejšího warungu, kde jsem si dal osvědčený nasi campur. Z jídla jsem se přesunul na net, kde jsem nakonec dlouho nepobyl, protože vypadl proud. Nakoupil jsem si tedy zásobu smažených banánů (asi nejlepší český ekvivalent by byl banány v těstíčku). vodu, prášek na praní a šel „bydlet“.
