Článek
Tak jsem akorát dočetl Pelevina, abych ho mohl vrátit a zítra ráno vyrazit do Makassaru a ukončit tak zdejší idylku. Knížka The Clay Machine Gun, v originále zovaná Čapajev i pustota je fakt totální nářez a úchylárna, myšleno v dobrém. Na to, jak je to těžce filosofické čtení (alespoň pro mě), kterému jsem místy prostě nerozuměl, se četla naprosto nádherně. Chápu, že se z knihy v Rusku stalo kultovní dílo, buď opěvované nebo odsuzované. Další Pelevinova díla: Omon Ra, The Blue Lantern and Other Stories, A Werewolf Problem in Central Russia and Other Stories, The Life of Insects, Babylon. Musím některé z těchto dalších knížek zkusit sehnat.
Jak jsem naznačil, dnešek se nesl ve znamení snahy dočíst knihu, ale ne za každou cenu, a tak jsem před obědem vyrazil prozkoumat pláž na druhé straně zálivu. Šel jsem podél útesů, což občas obnášelo brodění vodou po prsa, ale stálo to za to, protože pláž byla přenáherná a co více, zcela liduprázdná. Nádhera.
Takovýchto pláží se lze jen stěží nabažit.
Po obědě mi Riswan (majitel GH) potvrdil mou domněnku, a sice že kost na pláži je skutečně velrybí obratel. A jak se tam dostal? Prostě cca před rokem připlavala stará 23 m! dlouhá velryba na pláž umřít, jak velryby normálně dělají.
No a po obědě klasické schema: čtení a před večeří koupačka. Jedinou výjimkou byla dnes návštěva na netu, ale bohužel se jim v pavučinami zarostlém cybercafé nepodařilo navázat spojení.
Po večeři (opět ryba, rýže, polévka a octový okurkový salát jako z domova) jsem zaplatil, dočetl Pelevina, napsal tyto řádky a hurá do hajan.
Kde se tam vzal?
