Článek
Ráno mě před 8 budí bušení na dveře, a že „telephone, sir, telephone. Rychle vybíhám, ale na druhém konci již nikdo není. Chvíli tedy čekám a když po 10 min nikdo nevolá, jdu zpátky do postele. Beru Augmentin a vyspávám do 11. Pak jdu do 7 Corner na snídani a po ní se s chutí vracím do postele, kde začínám studium průvodce po JV Asii, neb všechna česká periodika po klucích jsem již přečetl, včetně tiráží.
Na 15.45 vyrážím na net, který je plný, protože chybí asi 3 terminály, neboť modernizují. Jdu tedy jinam, kde sice hodina stojí 20, ale pomalejší připojení jsem snad nezažil.
Cestou zpátky kupuji banány a mandarinky a zevlounským tempem putuji do GH, kde dávám horkou sprchu a šlofíka.
Na večeři jdu do Everest Steakhousu na Nepali Burger a odrazuji od konverzace spolusedícího míšence, který tvrdí že jeho matka je Češka. Jsem tak odměřený (ale slušný), že se ho ani neptám, odkud je, což ho od další konverzace dle mého úsudku zcela odrazuje. Navíc je mi to úplně jedno.
Dneska hraje pro změnu jazzová kapelka a vypadá, resp. zní mnohem lépe než včerejší bigbeat.
