Článek
Ráno mě v 6.30 vzbudilo bušení nad hlavou a už mi nebylo dopřáno dospat, tak jsem vyrazil a obešel cca 10 hotelů a guesthousů, ale nic s výrazně lepším poměrem kvalita/cena jsem nenašel, až při druhém kolečku hotel 7 Corner za 350,- Rs. Když jsem to pak řekl v našem hotelu, že se stěhuji, manager slevil za pokoj z 500 na 400, ale opět neřekl pravdu, když mi tvrdil, že po 18.00 nejezdí z letiště normální taxíky a vnutil mi tak svůj odvoz za 300,- tam a zpátky.
Thamel, turistická čtvrť v Káthmandú, Nepál
Vyzvedl jsem věci z prádelny, nasnídal se, pak se dohodl s managerem, že tedy zůstáváme a po poledni se přestěhoval do trojáku s televizí, celkem příjemného. Do trojáku proto, že očekávám přílet cestovatelské posily kamarádů Štefiho (aka Šéfa) a Zbyňka, se kterými už jsem zažil nejednu taškařici za hranicí republiky a komfortní zóny.
Na letiště jsme vyrazili malým mikrobusíkem na 19.00 a hned z obrazovky jsem zjistil, že let kluků nepřiletí v 19.25, jak psali, ale ve 21.15. Vracet jsem se nechtěl a řidič také ne, tak jsem šel mimo areál letiště, kde samozřejmě byla spousta normálních taxíků, dal si kolu, 2 čaje a pak šel zabít zbytek času na letiště.
Thamel, KTM (zkratka pro Káthmandú), Nepál
Hoši skutečně přiletěli a vylezli v 9.30, hotoví z předlouhé cesty přes Frankfurt, Kuwait a Dilí. Odjeli jsme do hotelu, kde mi Šéf vybalil věci, které mi poslali z domova a šli se ještě rychle podívat ven, zda seženeme něco k jídlu. Povedlo se a dobře jsme se za rozumný peníz najedli. Tuborg nám každému také bodl a buvolí knedlíčky momo (tibetské jídlo) byly výborné. No a pak už jsme jen seděli na pokoji, plánovali, kecali a popíjeli bohdanečskou višňovku, kterou přivezl Zbyňa.
