Zasahuje Seznam do obsahu? Ne, stačí znát principy svobodných médií

Přestože se „kontrolky rozsvítily“ u malé části publika, stojí za to na tento narativ reagovat. Rozdíl mezi pozicováním titulu na trhu a ovlivňováním obsahu je totiž zásadní.

Jak to tedy je, co majitel/vydavatel/vedení může a co je nepřípustné?

K tomu, aby bylo možné na tuto otázku kvalifikovaně odpovědět, je potřeba se podívat do historie a pochopit filozofii a principy, ze kterých se zrodila moderní poválečná svobodná média v západním světě, zejména v Německu. Právě německá mediální legislativa totiž po revoluci inspirovala české zákonodárce.

Po zkušenosti s rozhlasem jako mocným propagandistickým nástrojem Hitlerova režimu panovaly po druhé světové válce obavy ze soukromého vlastnictví tohoto média. Proto vznikl koncept veřejnoprávních médií (doslovný překlad öffentlich-rechtlich). Tento koncept měl zajistit pluralitu názorů, která je základem demokracie.

Podstatou je, že jedno médium musí obsloužit všechny relevantní politické a společenské názory. Vznikl tak koncept takzvané vnitřní plurality, tedy názorové různorodosti uvnitř jednoho konkrétního média. Ten se aplikoval na rozhlas a později i na nové médium – televizi. Jak rozhlas, tak televize byly v Německu až do osmdesátých let zapovězené soukromým vlastníkům.

U tisku (jakékoli periodicity) se začal využívat přesně opačný přístup – koncept tzv. vnější plurality. Pro demokracii tak potřebná názorová rozmanitost se měla zajistit nikoli požadavkem na maximální různorodost obsahu na stránkách jednoho titulu, ale naopak v široké nabídce periodik na trhu. S těmito médii se od počátku počítalo jako s médii vlastněnými soukromě.

Proč jsou dva mediatypy řešené tak různými způsoby? Má to smysl?

Má.

Hlavní důvody pro odlišný přístup k rozhlasu/televizi na straně jedné a tisku na straně druhé byly dva.

První (dnes s digitalizací vysílání už překonaný) problém byl v té době omezený počet frekvencí pro vysílání. Rozhlas nebo televizi by nemohl provozovat každý. Frekvencí bylo prostě málo, vnější plurality nebylo možné technicky dosáhnout.

Druhým, do dnešní doby platným argumentem, je náklad na vstup do odvětví. K vybudování tehdy rozhlasové a dnes zejména televizní stanice bylo a je potřeba obrovských investic. Vysílače, studia, personál, supernákladná produkce obsahu. To by znamenalo, že prostředky pro vybudování tohoto média by mělo jen několik privilegovaných skupin, což by vedlo k disproporčnímu stavu na trhu.

V porovnání s rozhlasem nebo televizí má tisk naopak nízký práh vstupu a vydávat si ho mohl dovolit v různé periodicitě a rozsahu v podstatě každý. Ať profesionální vydavatelé, politické strany, odbory, spolky či zájmové organizace. Filozofií tištěných médií bylo, že akce plodí reakci. A že poptávka nakonec pro všechny relevantní názorové proudy ve společnosti zajistí odpovídající produkt.

Právě proto je od svého vzniku tisk typicky politicky zabarvené médium a například na německém trhu neexistují dva deníky (a jejich weby), které by se názorově překrývaly. Málokdo by si ale u renomovaných titulů, jako jsou například Süddeutsche Zeitung (liberální/středolevicový) nebo Frankfurter Allgemeine Zeitung (konzervativně liberální/středopravicový), dovolil zpochybnit jejich absolutní nezávislost ve zpravodajství.

Každý, kdo kdy pracoval v médiích nebo se snažil si o médiích něco zjistit, totiž ví, že existuje striktní oddělení názorové a zpravodajské části. To již v 19. století formuloval C. P. Scott, šéfredaktor listu, ze kterého se vyvinul dnešní britský The Guardian. Tato maxima žurnalistiky zní: Comment is free, but facts are sacred.

Volně přeloženo: Názory v komentářové rubrice se řídí preferencí redakce a směřováním titulu, ale fakta jsou svatá. Tedy zpravodajství jako takové musí být nestranné za každých okolností.

A jak je to s webem? Web je nejdemokratičtější prostředí. Vstupní náklady jsou v podstatě nulové. Chcete, aby váš hlas byl slyšet? Na sociálních sítích, v diskuzích nebo na blogovacích platformách můžete hned. Jednoduchou webovou stránku postavíte obratem.

Web má násobně nižší práh vstupu než tisk. Je nekonečný, zcela neomezený frekvencemi. Jednoznačně založený na vnější pluralitě.

Ať už chcete na webu být jen slyšet, nebo podnikat, je vaším výsostným právem si určit, jakou pozici bude mít váš produkt. Jestli bude o autech nebo o módě, o technologiích nebo o sportu. Jestli bude mít levicové, nebo pravicové směřování. To je čistě na vás (a na poptávce). To nejsou zásahy do obsahu, to je pozicování produktu.

Obzvlášť ve chvíli, kdy produktů máte několik, nedává žádný smysl, aby se média pod jednou střechou navzájem překrývala. Naopak, je žádoucí, aby pokryla maximum názorových proudů ve společnosti. To demokratické diskuzi (i byznysu) poslouží nejlépe. A to je i důvod rozdílného positioningu webů v Seznamu a proč je důležité jejich nastavení dlouhodobě držet.

Je zřejmé, že to nemá nic společného se skutečnými zásahy do obsahu, kterými by mohly být například snaha o ovlivňování konkrétních kauz či články na objednávku atd. To je v Seznamu naprosté tabu.

Mimochodem. Příspěvek Seznamu k pluralitní diskuzi ve společnosti je obrovský. Kromě toho, že máme ambici pokrývat nejširší možné spektrum názorových proudů, dáváme lidem možnost svobodně vyjádřit jejich názory v diskuzích pod články a na Medium.cz, blogovací platformě, kde se uživatelský obsah může dostat až na hlavní stránku Seznamu (a kde tento obsah čtete i vy).

Stejně tak nabízíme prostor partnerům v newsfeedu na naší hlavní stránce. Bez ohledu na názorovou vyhraněnost. Na Seznamu najdete články ze stovek titulů od Echo24 po A2larm.

Dlouhodobě se v Seznamu snažíme o maximální kvalitu a maximální diverzitu a schytáváme to pochopitelně ze všech stran. Protože pro levici jsme moc pravicoví, pro pravici moc levicoví, pro progresivisty příliš konzervativní, pro konzervativce progresivní, a tak dále…

Ale budeme v tom pokračovat, je to naše mise.

---

Na tento článek se nevztahuje disclaimer v úvodu stránky, autor je členem představenstva společnosti Seznam.cz, a. s. :)