Článek
Inscenace Godotky diváka konfrontuje s nekonečností a absurditou životních kruhů, ze kterých se jen těžko prchá. Každý den znovu a znovu, jako na velkém kruhovém objezdu.
Režisér Alexandr Minajev zpracoval v divadle Kolowrat autorský text Martiny Frejové Krátké. Inscenace měla v podání divadelního spolku Snadně na dně premiéru 20. února 2025. Na prknech divadla Kolowrat již dříve zinscenovali Vernisáž a Pět tet (Václava Havel), Její pastorkyňu (Gabriely Preissová) a Černé mléko (Vasilij Sigarov).
„Co se stane, když urazíme kus cesty a vracíme se zpět na místo, odkud jsme přišli?“
Spolu s herci se ocitáme v jakémsi nevzhledném stanovém skvotu, který ovšem může být obyčejný bytem kohokoli z nás. Sledujeme příběh na první pohled nelogického světa, který ovšem s ubíhajícím časem logiky nabývá. Hra se v tomto ohledu odkazuje na dílo Samuela Becketta (Čekání na Godota) a to nejen tematicky, ale také žánrově.
Jak se zkouší taková role?
Upřímně celý proces zkoušení byl pro mě hledání. Hledání odpovědí na otázky, které se hledaly rovněž v průběhu. Krok po kroku blíže k tomu, kdo jsme, kde jsme, jaký máme vztah. Co vlastně chceme? Co potřebujeme? Nebo… co bychom měly a chtěly mít? Chtěly bychom být někdo jiný a mít jiný život? Dovedeme si to vůbec představit? To jsou všechno otázky, na které rády s Lenkou odpovíme v průběhu představení Godotky.
Jaké bylo zkoušení?
Průběh pro mě byl cíl a celé představení už je náš svět, ve kterém si můžeme žít, jak chceme a dělat si, co se nám zlíbí… Nehledě na to, že stát tam s Leničkou, je největší pocit bezpečí a volnosti. Hraje s námi taky Július a jsem moc ráda, že je s námi i přesto, že jeho role je malinká. Pro mě je důležitý, protože díky němu je mezi námi i mužská energie a ta dělá mnohdy divy. Jeho hravost na zkouškách byla inspirující, nebál si vzít svůj čas, být směšný a ještě si to užít. Myslím, že já se všeho bála mnohem více než Lenička s Julkem, mám ráda hranice a obdivovala jsem, s jakou grácií se umí oba pohybovat v prostoru svobody a absolutní tolerance ze strany režiséra! Tohle je na nich inspirující!
Co čeká Dandi od Godota?
Čeká spasení, lásku, sex, péči a klid. Ale zároveň koketuje s myšlenkou, aby toho klidu nebylo zase moc. Chce, aby byla Gogo v bezpečí, aby neměla hlad, měla střechu nad hlavou… chce, aby měla všechno, co si zaslouží… přece! Otázkou je, jestli to dělá jen z čisté lásky nebo také z pocitu „být potřebná“. Kdo ví?…
Máš v životě mimo divadlo Godota?
Dlouho jsem si myslela, že Godot musí být můj muž. Pak jsem si říkala, že by to asi neprošlo u mě v hlavě a taky je tady má mužská „Achillova pata“, kterou si ironicky hýčkám a Lena ze mě roste. Naštěstí to umí taky, takže se nám práší od pusy oběma… někdy. Ale mě více… já každý týden už končím, že to takhle dál nejde a každé Pondělí jsem zase zamilovaná. To je ta Achilovka nebo Godot? Chudák Lenička mi to trpí a drží! Godot může být i smysl pro humor nebo dlouhá chvíle ničeho. Zkrátka s každým může být legrace a jeden nikdy neví, co se stane a co bude. Takže ano, mám, jen ho někdy hledám a nebo na něj čekám. Momentálně teď sedím v kavárně a říkám si, že bych chtěla, aby se ve dveřích zjevil buď On a nebo Lenička. Myslím, že bych měla obdobnou reakci.
Jak to vzniklo?
Stačí jako odpověď to, že jsem vděčná, že to Martina Frejová Krátká napsala, Alexandr Minajev zrežíroval a že v tom mohu být a ještě navíc s Lenkou a Julkem? Můj a teď už náš kamarád Vojtěch Bor nám k tomu udělal krásnou muziku a celé zkoušení byl proces intenzivní a nádherný! A já za to moc děkuji všem!!!
Petra Mikulková, herečka
Komediální notu inscenaci dodávají nejen absurdní jednání a dialogy hlavních hrdinek (Godotek), ale i snové scény, které se inscenací prolínají a přináší vhled do jejich myšlení.
Pokud máte rádi absurditu běžného světa a vztahů, zajděte se na Godotky podívat do divadla Kolowrat.
