Článek
Filip Turek. Muž, o kterém ještě 3 roky zpátky nikdo v životě neslyšel - nyní jedno z nejvíce propíraných jmen českého mediálního prostoru.
Mimo to, že je jeho pravděpodobně životním úspěchem vyhlášení nejgooglenější českou celebritou roku 2025, se také jedná o kandidáta na ministra zahraničních věcí, nebo vlastně ministra životního prostředí, nebo prostě ministra čehokoli, hlavně aby byl ministrem.
Proti jeho nominaci stranou Motoristé sobě se ostře vyhradila část odborné i široké veřejnosti a především potom prezident Petr Pavel. Co ale vede mnohé lidi k tomu, aktivně se snažit o to, aby se Filip Turek ministrem nestal? Zde je několik možných důvodů, díky kterým si Turek srdce (alespoň) většiny Čechů bude získávat jen horko těžko.
1). Nedostatečná kvalifikace
Začneme z lehka - teda - ještě pár let zpátky by tento důvod sám o sobě vylučoval kandidaturu na ministra, ale což, časy se mění. Prvním důvodem je Turkova nezpochybnitelně nedostatečná kvalifikace pro jakýkoliv ministerský post.
Odmaturoval na střední uměleckoprůmyslové škole, jeho oborem byl umělecký kovář/design. To by samozřejmě nemusel být problém, pokud by pokračoval na adekvátní a důstojnou vysokou školu, ale v rámci kontextu to jeho situaci nijak nepomáhá.
Bakalářské vzdělání získal na soukromé Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha (VŠMVV) - i zde si ale vybral obor sotva související s činností na některých ministerských postech, které by si přál obsadit - obor Komerční a občanské právo.
Aby to napravil, magisterské studium si zařídil na rovněž soukromé Metropolitní univerzitě Praha (MUP) - obor Mezinárodní vztahy a evropská studia.
Obě univerzity mají pověst obecně jednodušších škol, než jsou české veřejné univerzity, což nutně nevyvrací kvalitu Turkova vzdělání, každopádně v oboru, důležitém pro působení na ministerstvu zahraničních věcí, strávil 2 roky - do zvolení evropským poslancem se mezinárodním vztahům nevěnoval. S životním prostředím nemá zkušenosti absolutně žádné, mimo to, že nemá rád elektromobily.
Před kandidaturou do Evropského Parlamentu nezastával žádné veřejné funkce a mandát zde po roce složil - má tedy zhruba jeden rok zkušeností s působením v zákonodárném prostoru (u ministrů obvykle těžký nestandard).
2). Problematická minulost
Druhým a poněkud serióznějším důvodem je Turkova tolik řešená minulost. Nebudu opakovat stará fakta, zkusím jen přidat poněkud nový pohled.
Osobně jsem velkým zastáncem a milovníkem černého humoru a nejednou jsem si dělal srandu i z holokaustu. Zastávám myšlenku, že kdo si umí udělat srandu sám ze sebe, může si dělat srandu z čehokoliv a kohokoliv.
Je ale k zamyšlení, jestli je to stále humor, když si dělám srandu z holokaustu, sbírám nacistické artefakty, veřejně hajluji a přiznávám se k tomu na Twitteru (případně to píší kamarádi v hospodě - je však jen náhoda, že jsou podle těch tweetů všichni moji kamarádi nacisti?) a navrch jezdím v helmě s nacistickým symbolem.
V takové situaci už se nabízí otázka: „Kde končí černý humor a začíná nepřiznaný obdiv?“ Odpovězte si sami. Já si z holokaustu občas srandu udělám taky, tam ale ve výčtu potenciálních nacistických rysů končím.
Samozřejmě nemalou starost mi dělají i obvinění ze znásilnění, nepřiznané milionové příjmy a nelegální stavba garáže. To už jste si ale určitě v médiích přečetli stokrát.
Tohle všechno každopádně znamená jediné. Je možné, že je toho víc. To bohužel dělá z Filipa Turka potenciálně velmi snadno vydíratelného člověka, na kterého kdyby si došlápla například zahraniční bezpečnostní služba, měla by pravděpodobně páku na případného ministra zahraničí/životního prostředí.
„Mladické chyby“, z nichž většina nastala až po třicítce by se tak mohly změnit v národní hrozbu.
(Poznámka autora: fakt, že někteří podporovatelé Filipa Turka věří, že potraty by měly být zákonem zakázáné - a tím pádem je například 15 letá dívka dost stará na to, aby donosila, porodila a starala se o dítě, zatímco chyby jejich „hranatého“ idola omlouvají slovy jako: mladická nerozvážnost, nízký věk, atd. - je totálně k zblití. Omlouvám se, z tohohle jsem opravdu znechunecen. 15 < 30)
3). Současný stav
Posledním bodem, ke kterému se krátce vyjádřím je aktuální situace. Do poslanecké sněmovny se Turek dostal za stranu Motoristé sobě, která je zapletená do několika vztahů, které zavání korupcí, či dokonce vážnými zahraničními vlivy.
Zaprvé podnikatel Fabičovič - se svými obrovskými pozemky v CHKO Soutok, který daroval straně 1 milion korun. Jedním z hlavnícn bodů programu Motoristů (z nějakého důvodu) je i zrušení zmíněné chráněné krajinné oblasti. Politici z AUTO se často ohání nějakými referendy, peticemi a protesty lokálních obyvatel.
Jenže zde čísla nejsou zdaleka tak jasná, jak to prezentují. Přesto, že se strana zaměřila na lokální kampaň proti CHKO Soutok (billboardy, atd), petice pro její zrušení získala jen přes 4000 podpisů. Naproti tomu petice za její zachování má podpisů přes 15000 - jen něco přes 3000 jsou ale místní.
Můžeme tedy říct, že názor na CHKO je smíšený - ostatně, měli bychom se řídit spíš názorem odborníků, kteří její zřízení doporučili, než tím, co si myslí všichni lidé.
Každopádně je pozornost, kterou Motoristé věnují tomuto problému, vhledem k daru od pana Fabičoviče, minimálně podezřelá.
Zadruhé, věčné spory ministerstva životního prostředí a podnikatele, uhlobarona Tykače - štědrého donora Institutu Václava Klause (ten není přímo propojen se stranou Motoristé sobě, akorát její předseda Petr Macinka zde působil - ale institut opustil měsíc před volbami, takže asi všechno dobrý, ne?).
Tykač, který institut obdaroval částkou 10 milionů korun, má spory s MŽP na několika místech. Vyhrožuje, že zavře své uhelné elektrárny, pokud na ně nedostane od ministerstva dotace. Zároveň mu neustále hrozí, že mu MŽP zruší jeho emisní výjimky na vypouštění rtuťi a oxidů dusíku. Všechny jeho elektrárny totiž v těchto ohledech převyšují povolené normy.
V poslední řadě jde pak a probíhající soudní proces. Jedná se o rekultivaci pozemků Lomu ČSA, kde po vytěžení uhlí logicky zůstaly obrovské jámy v zemi. Ze zákona je Tykač povinen uvést pozemky do pořádku, to samozřejmě stojí peníze (mnohem víc peněz předtím samozřejmě vydělal na těžbě na oněch pozemcích). Tykač se však snaží vysoudit od státu 155 milionů jako příspěvek na rekultivaci, bez nich nehodlá s pozemky dělat nic.
No a do třetice všeho dobrého - konexe Institutu Václava Klause a strany Motoristů na Rusko. Že bývalý prezident Klaus již dlouho provozuje proruskou rétoriku, si ti bystřejší z vás možná povšimli, tahat ale tyto na dezinformacích postavené názory do vysoké politiky byla zatím především partie hnutích Stačilo! a SPD.
Vypadá to však, že je na poli třetí velký hráč. Během prvních dní ve funkci, ruší Macinka důležitá oddělení ministerstva zahraničních věcí, která nevyhovovala Rusku. Navíc vzhledem k názorové shodě v hlasování Kateřiny Konečné (Stačilo!) a Filipa Turka v EP, můžeme podobné názory očekávat i v rámci politiky na úrovni poslanecké sněmovny.
Korunu tomu nasadil Petr Macinka, když si do svého kabinetu jmenoval bývalého zaměstnance ruské STÁTNÍ firmy Rosatom, která měla mimo jiné být zařazena do tendru pro dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech. A to už je ohrožení bezpečnosti České republiky.
Fakt, že o CHKO Soutok, dotacích pro Tykače, soudním sporu o 155 milionů i přímé hrozbě vměšování Ruska do naší politiky může (vydíratelný) Filip Turek v případě jmenování ministrem rozhodovat, je posledním důvodem, proč by jím podle mě rozhodně jmenován být neměl.
Za skvělé výmluvy, ať už se jedná o půjčování telefonu, nebo bolavá záda navrhuji jmenovat Filipa Turka čestný ministrem výmluv a zřídit mu kancelář v cirkuse, kde se díky klaunům bude aspoň cítit mezi svými.
Pokud vás napadají další důvody, proč by se Filip Turek neměl stát ministrem čehokoliv, rád si je přečtu v diskuzi pod článkem.
Peace
