Hlavní obsah

Trendy v kuchyni pro rok 2027: Molekulární éra je retro!

Foto: Matěj Novotný/Gemini

Svět se vrací k ohni, kvašení, paměti chuti a kultivované tradici. Zde je pohled do zákulisí směrů, které dnes mění světové restaurace k nepoznání.

Článek

Laboratoř z kuchyně vraťme chemikům. Budoucnost zahlédla surovou sílu tradice

Tekutý dusík, jedlé papíry s příchutí lesního mechu, fůze, emulze, a pipety, které víc než jídlo připomínaly chemickou továrnu v Lovosicích už opusťme.

Inspektoři Michelin Guide i současná realita na světové špičkové scéně ukazují jiný směr: Zlatá éra molekulární gastronomie definitivně skončila v muzeu kulinářských technik! Do popředí se vrací surová podstata opravdového historického řemesla a na emoce.

Šéfkuchařské ego sebeprezentace, které mělo za cíl na talíř předložit originální nenapodobitelné umění chutí, hosta už definitivně unavilo. Je příznačné, že tato únava jde ruku v ruce s udržitelností.

Současní špičkoví šéfkuchaři a kritici se shodli na třech základních kamenech, které definují budoucnost fine diningu i moderní „gastromagie“:

Oheň jako rovnocenná ingredience (The Theatre of Fire)

Šéfkuchaři po celém světě od Skandinávie až po Latinskou Ameriku znovu nalézají sílu živého ohně, dřeva, kvalitního uhlí a žhavých kamenů (včetně prémiového japonského binchotanu). Oheň vtiskne surovinám čistou, nezaměnitelnou strukturu a kouřové aroma, aniž by bylo nutné jídlo složitě „přehlcovat“ omáčkami. Smysl nespočívá v divokém grilování, ale v chirurgické přesnosti, s jakou se s touto primitivní technikou a úctou k primární surovině pracuje. Mezi kuchaře se tedy navrátil duch starých předků, kterou tato ingredience posunula na vrchol potravního řetězce.

Čas jako rovnocenná a nejdražší surovina (Time & Fermentation)

Fermentace, „dry-aging“ (zrání masa), sušení a kvašení už dávno nejsou jen chvilkovým výstřelkem. Čas se stal aktivní technikou tvorby chuti. Dlouhé procesy a řízeného kvašení přinášejí hloubku, umami a texturu a navíc dokonale zapadají do konceptu udržitelnosti – zpracování sezónních přebytků tak, aby vynikly v plné síle v průběhu celého roku. Stále větší roli dostává také práce s přirozenou hořkostí, která nahrazuje těžké tuky a dodává pokrmům dospělý rozměr.

Kultivovaná tradice: klasika s moderními prvky

Hosté dnes v restauracích nechtějí kulinářské muzeum ani ohňostroj neznámých textur, ale emoce a paměť chuti. Vracíme se k úctě v přírodě a lásce k národním a regionálním tradicím, avšak zbavených těžkopádností a strnulosti z minulosti – méně mouky v základech, méně tuku a soli, důraz na čistotu silných vývarů a lehkost moderních technik. Tradiční jídla a poctivé základy se servírují v čisté, elegantní formě.

S tímto posunem se mění i samotná atmosféra podniků. Úzkostlivá strojenost, sterilní prostředí a upjatý personál ustupují do pozadí. Na scénu vstupuje upřímná pohostinnost ve stylu italského venkova, otevřené kuchyně u ohně a přímý kontakt hosta s kuchařem. Gastronomie se vrací tam odkud pochází – k lidem, ohni a chuti. Úsměv, přátelský přístup a empatie, namísto strojeného, chladného a mechanického divadla a stolu přehlceného inventářem, nám umožňuje se nadechnout a připomenout si původní atmosféru, kde oheň byl centrem hlavního dění s vyprávěním příběhů všech účastníků okolo něj, s okázalou elegancí a profesionalitou na té nejvyšší úrovni.

Z čeho vychází světové inspirace?

Japonská tradice grilování a řemesla (Robata & Binchotan):

Japonsko dalo světové scéně extrémní důraz na detail, čistotu chuti a práci s bílým dřevěným uhlím „binchotan“. Nejde o divoké „čmoudění“ masa, ale o sálavé, neviditelné teplo, které udrží v surovině absolutní šťavnatost. S tím se pojme i japonská filozofie „shibui“ (nenápadná krása a hloubka).

Foto: Matěj Novotný/Gemini

Úprava masa „binochtam“

Latinskoamerická škola ohně (Argentinská Asado & Parrilla):

Jižní Amerika (příklady jako vyhlášená „budenisurská“ restaurace „Anchoíta“ nebo „Don Julio“) ukazuje, jak umocnit živelnost ohně, otevřených roštů a velkých kusů masa či kořenové zeleniny na vysoké umění. Oheň je zde středobodem celé společenské události i divadla pro hosty.

Foto: Matěj Novotný/gemini

Latinsko-americký koncept

Severská fermentační renesance (Nordic Cuisine / Noma efekt):

Skandinávie naučila moderní svět vnímat čas a kvašení a zrání jako hlavní nástroj chuti. Místo dovozu drahých jižních surovin staví na tom, co dává místní příroda v aktuálním ročním období, a pomocí octů, garumů (rybích a masových fermentovaných omáček) a dlouhých zracích procesů staví ucelenou hloubku umami.

Foto: Matěj Novotný/Gemini

Koncept severské kuchyně

Středoevropský a český domácký základ (Kultivovaná nostalgie):

Podle inspektorů Michelinu se silný proud objevuje také ve střední Evropě (Polsko, Maďarsko, Česko). Jde o návrat k poctivým vývarům, pečením na kořenové zelenině, využívání kvasu, krup, původních druhů zeleniny a práce s přirozenou hořkostí (např. čekanka, pivo, tmavé základy), ale v odlehčené, elegantní podobě bez těžkých jíšek a přemíry mouky.

Foto: Matěj Novotný/Gemini

Koncept středoevropské kuchyně ve stylu „Pajty“

Kruh se tak pomalu uzavírá. Po letech hledání stále složitějších cest se světová gastronomie vrací k tomu nejpřirozenějšímu – k ohni, trpělivosti a čisté chuti bez zbytečných příkras. Možná to na první pohled nevypadá jako revoluce, ale v dnešním uspěchaném světě je návrat k poctivému řemeslu tím nejodvážnějším krokem, jaký může kuchař udělat nejen pro nás hosty, ale také pro planetu. Udržitelnost není o počítání uhlíkové stopy. Je o respektu k surovině, její výtěžnosti, řádném hospodaření a procesním řízení.

Matěj Novotný

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám