Článek
Prezident republiky vetoval minulý týden zákon, který zásadně rozvolňuje rozpočtová pravidla hospodaření země a bezprecedentně omezuje kontrolu parlamentu nad výdaji kabinetu.
Podle vládní novely se do schválených výdajových rámců nebudou příštích deset let započítávat obranné výdaje nad dvě procenta, mají se zvyšovat výdaje na dálnice, železnice či přehrady, a navíc má získat kabinet bezprecedentní pravomoc jednorázově zvýšit celkové výdaje rozpočtu až o 10% – tedy o stovky miliard korun - stačit by k tomu mohlo vágní oznámení „zhoršení bezpečnostní situace“.
Premiér Andrej Babiše označil prezidentské veto za „nezodpovědné, nepromyšlené a aktivistické“, přičemž obvinil hlavu státu z ohrožení financování zdravotnictví, školství či bezpečnost. Babišovy výroky vypovídají o posunu k autokratictejšímu vládnutí bez kontroly:
1. Kabinet cynický rezignuje na dlouhodobé zajištění udržitelnosti veřejných financí, a tedy i budoucí kvality a rozsahu veřejných služeb. Kabinet zrazuje vlastní programové prohlášení udržet státní deficit pod třemi procenty HDP - to jde zejména za Motoristy, kteří jako „jediná pravicová strana“ slibovali pohlídat hnutí ANO před zadlužováním země, zatímco teď rozkládání státních financí „svítí“.
2. Vláda zároveň fakticky přiznává, že je stávající mix příjmů a výdajů rozpočtu tak vychýlen z rovnováhy, že si stát musí na finančních trzích půjčovat nejen na investice, ale i na svůj běžný provoz. Tuto trvalou „sekeru“ do rozpočtu způsobilo zrušení superhrubé mzdy před šesti lety, které společně prosadilo Hnutí ANO, ODS, SPD a komunisté.
3. Vláda se chce nepokrytě vymanit z parlamentní kontroly nad svými výdaji, a zároveň posiluje vlastní postavení při stanovování rozpočtu nezávislých institucí jako je například Ústavní soud, Národní kontrolní úřad nebo Úřad veřejného ochránce práv. Kabinet by mohl velice snadno rozpočtově „vyhladovět“ samotné pilíře právního státu a veřejně kontroly výkonné moci.
Rozvolnění rozpočtových pravidel je jedním z největších manévrů, který vláda s Českou republikou provádí. Přesně zapadá do snah o „nepřátelské převzetí“ státních institucí, destrukci médií veřejné služby a otevření dotačních kohoutků spřáteleným byznysovým strukturám, které potřebují zabetonovat vlastní výhody a postavení.
Ozdravení veřejných financí vyžaduje něco úplně jiného, než usnadnění rabování státní kasy nekontrolovanými únosci státu.
Zajištění lepších veřejných služeb pro lidi vyžaduje nové rozpočtové zdroje v podobě vyššího zdanění extrémního majetku a kapitálu, odstranění desítek prolobovaných daňových výjimek či ukončením dotací a výhod oligarchům. To jsou zdroje pro budoucí prosperitu a odolnější společnost s dostupným zdravotnictvím a sociálními službami, kvalitnějším školstvím, nižším zdaněním práce či dostupnějším bydlení pro všechny.
