Článek
Odpočívat celý týden není žádný cestovatelský hřích
Pokud jste si přijeli vyhodit nohy nahoru, vzít do ruky studený drink a na sedm dní vypnout, není na tom vůbec nic špatného. Ne každá dovolená musí být výpravou za poznáním. Někdy člověk potřebuje hlavně spát, koupat se a neřešit, kde bude večer jíst.
All inclusive má v takové chvíli jasné výhody. Výdaje znáte předem, děti si mohou během dne kdykoliv dojít pro pití nebo svačinu a nikdo nemusí plánovat restaurace. Hotelová pláž bývá uklizená, lehátka jsou po ruce a o zbytek se postará personál. Každý má právo strávit zaplacené volno po svém.
Problém začíná až ve chvíli, kdy se člověk po týdnu mezi pokojem, bufetem a bazénem vrátí domů a prohlásí, že poznal Egypt, Turecko nebo Tunisko. Nepoznal. Poznal jeden hotelový komplex, jeho zaměstnance a verzi země připravenou tak, aby byla pohodlná pro zahraniční hosty.
Je to jako navštívit SAPA v Praze a říct, že jste byli ve Vietnamu…! No, popravdě, SAPA má blíže k Vietnamu, že hotelový komplex v Hurghadě k Egyptu.
Resort není zmenšeninou celé země
Velký hotel funguje jako pečlivě řízená bublina. Jídlo je přizpůsobené mezinárodnímu publiku, ceny jsou schované v ceně balíčku a denní program vzniká podle očekávání turistů. Zahrada může být zelenější než okolní krajina, pláž pravidelně upravená a obchody za recepcí prodávají téměř stejné suvenýry jako sousední hotel.
Ani zaměstnanci se před hosty nechovají stejně jako doma. Jsou v práci, dodržují hotelová pravidla a jejich úkolem je poskytovat službu. Krátký rozhovor s číšníkem proto může být příjemný a lidský, ale stále nejde o úplný obraz každodenního života místních.
To neznamená, že resort něco předstírá. Nabízí přesně to, co si host koupil: bezpečné, předvídatelné a pohodlné prostředí. Jen není možné zaměnit kulisu dovolené za celou společnost se svými městy, vesnicemi, kuchyní, dopravou, zvyky a problémy.
Takže ani nemůžete říct, jaké ceny v té zemi jsou. Protože hotelové ceny obchodníků nemají nic společného s tržní ekonomikou dané země.
Hotelový bufet místní kuchyni pouze napodobuje
Největší rozdíl bývá vidět na talíři. V hotelu musí kuchyně každý den nasytit stovky hostů různých národností. Chutě proto bývají mírnější, nabídka se opakuje a vedle několika místních jídel stojí těstoviny, hranolky, pizza a univerzální grilované maso.
Egyptská kuchyně přitom není jen tematický večer s několika miskami koření. Patří do ní například košarí z rýže, těstovin, čočky, cizrny a rajčatové omáčky nebo vrstvené pečivo feteer. Obě jídla doporučuje ochutnat také oficiální turistický portál Egypta. V obyčejném podniku mimo resort navíc uvidíte, jak se pokrm podává, kdo si ho kupuje a kolik skutečně stojí.
Totéž platí v Turecku. Nabídka nekončí kebabem upraveným pro hotelové hosty. Jednotlivé regiony mají vlastní pečivo, sýry, zeleninové pokrmy, ryby i způsob přípravy masa. Na městském trhu lze ochutnat místní ovoce, jogurty nebo sýry a současně sledovat běžný provoz, který nevznikl jako animační program. GoTürkiye připomíná, že otevřené i kryté trhy fungují v tureckých městech po celé zemi.
Skutečný rozdíl začíná za hotelovou branou
Stačí někdy ujet několik kilometrů a obraz destinace se úplně změní. Za klimatizovanou recepcí čeká místní doprava, běžné obchody, pekárny, dílny, mešity, kostely, tržiště i čtvrti, ve kterých lidé řeší svůj každodenní život. Najednou zjistíte, že smlouvání není hotelová atrakce, doprava má vlastní rytmus a káva se nepije stejným způsobem jako doma.
Egypt nenabízí pouze pobřeží Rudého moře. Má Káhiru, Luxor, nilské údolí, oázy, poušť i archeologické lokality různých období. Turecko zase nelze zmenšit na hotelovou oblast u Antalye. Nedaleko letovisek leží stará města, antické památky, horské vesnice a pobřežní stezky. I samotná Antalya má historické centrum a regionální kuchyni formovanou mořem i úrodným podhůřím Tauru.
Výlet za hranice resortu přitom nemusí znamenat riskantní expedici. Může začít návštěvou ověřené restaurace, procházkou po historickém centru nebo cestou na tržiště s místním průvodcem. Důležitá není vzdálenost od hotelu, ale ochota vstoupit do prostředí, které nebylo vytvořeno pouze pro zahraniční hosty.
Ani honba za „autentičností“ neopravňuje k neúctě
Místní obyvatelé nejsou atrakcí a chudší čtvrť není dobrodružný park. Fotografovat cizí lidi bez dovolení, vstupovat nevhodně oblečený do náboženských míst nebo hlasitě komentovat místní poměry není poznávání kultury. Je to pouze jiná forma turistické bezohlednosti.
Před cestou je dobré zjistit základní pravidla oblékání, placení a fotografování. Pomáhá naučit se pozdrav a poděkování, nosit menší hotovost a vybírat podniky, které využívají také místní. Rozumné je objednávat výlety u prověřených poskytovatelů a nepohybovat se svévolně v oblastech, kam se cesta nedoporučuje.
Bezpečnostní situace se může měnit, zejména mimo hlavní turistická centra. Před odjezdem je proto nutné zkontrolovat aktuální upozornění Ministerstva zahraničních věcí, respektovat místní pokyny a zvážit registraci v systému DROZD. Opuštění resortu nemá být soutěží v odvaze.
All inclusive může být základna, nikoli vězení
Není nutné volit mezi lehátkem a batohem. Klidně lze pět dnů odpočívat a dva věnovat poznávání okolí. Jeden den vyrazit za historií, druhý na místní jídlo nebo do přírody a zbytek týdne strávit u moře. Taková kombinace zachová pohodlí zaplaceného pobytu a zároveň dá cestě širší smysl.
Ani několik výletů samozřejmě neznamená, že člověk dokonale poznal celou zemi. K tomu nestačí týden ani jediná návštěva. Získá však alespoň představu, jak velký rozdíl existuje mezi hotelovou prezentací a skutečným místem.
Odpočinek v resortu je naprosto legitimní dovolená. Jen mu říkejme pravým jménem. Krásy Egypta, Turecka ani jiné země nelze poctivě hodnotit podle hotelového bufetu, animačního programu a několika metrů soukromé pláže. To nejzajímavější totiž často začíná až za závorou.
