Článek
Chorvatsko má téměř všechno promyšlené
Dlouhé roky pro mě představovalo Chorvatsko nejjednodušší volbu pro dovolenou u moře. Dá se tam dojet autem, pobřeží je nádherné a nabídka ubytování obrovská. Člověk dopředu ví, jak bude fungovat apartmán, restaurace, parkování i cesta na pláž.
Právě tato předvídatelnost je velkou výhodou. Rodina naloží kufry, vyrazí po známé trase a za několik hodin se může koupat v průzračném Jadranu. Chorvatsko navíc nabízí historická města, ostrovy, hory i výborně zvládnuté služby. Rozhodně jsem na něj nezanevřel a nemám důvod tvrdit, že přestalo stát za návštěvu.
Časem jsem však začal mít pocit, že v oblíbených letoviscích už poznávám hlavně dobře fungující dovolenkový průmysl. Apartmány, parkoviště a restaurace jsou připravené na pravidelný příjezd hostů a v létě se promenády zaplní lidmi z celé Evropy. Všechno funguje, jen překvapení postupně ubývá.
V Albánii vydrží léto o něco déle
K první změně mě přivedlo počasí. Albánské pobřeží pokračuje výrazně jižněji než nejnavštěvovanější části Chorvatska a zejména na Jónské riviéře zůstává příjemně teplo i v době, kdy se dovolená na severnějším Jadranu mění v sázku na štěstí.
Září zde často pořád připomíná plné léto. Moře je vyhřáté, dny vhodné ke koupání a největší prázdninová špička pomalu ustupuje. Večer už nebývá tak únavné vedro a cesta za památkami nebo do hor přestává být trestem. Právě možnost odjet později v sezoně mi otevřela termíny, které jsem dříve s koupací dovolenou příliš nespojoval.
Největší dojem na mě udělala oblast mezi Vlorou a Sarandë. Silnice přes průsmyk Llogara se vysoko nad mořem stáčí mezi horami a postupně zpřístupňuje Dhërmi, Himarë, Qeparo nebo dlouhou pláž v Borshi. Albánský turistický portál představuje vedle riviéry také hory, archeologická místa a agroturistiku, takže země nemusí být pouze náhradou za týden u Jadranu. Přehled regionů nabízí oficiální portál Albania Tourism.
Pohostinnost se nedá změřit počtem hvězdiček
Tvrzení, že jsou Albánci milejší než Chorvati, by bylo nespravedlivým zobecněním. V obou zemích lze narazit na srdečné hostitele i člověka, který právě nemá svůj nejlepší den. Z vlastní zkušenosti jsem ale v Albánii častěji cítil osobní zájem a menší odstup mezi domácím a hostem.
V rodinných penzionech nebývá majitel jen jméno uvedené u rezervace. Často se pohybuje přímo v domě, poradí s cestou, vysvětlí místní jídlo a řeší problém bez naučených hotelových frází. Ne vždy probíhá domluva dokonalou angličtinou, přesto může být mnohem lidštější než profesionální odbavení na recepci.
Právě tyto drobné kontakty rozhodly, že jsem si Albánii nezařadil pouze jako levnější moře. Měl jsem tam silnější pocit, že jsem přijel do země, kde se vedle turistů dál odehrává běžný život. Kavárna není vždy stylizovaná pro návštěvníky, na trhu nakupují místní a restaurace nemusí mít jídelní lístek přeložený do pěti jazyků.
Autentičnost samozřejmě nespočívá v horší silnici nebo nedokončené stavbě. Znamená spíš příležitost vystoupit z turistické bubliny a poznat místo i jinak než prostřednictvím pláže, apartmánu a promenády.
Ksamil už žádným tajemstvím není
Fotografie bílých pláží, tyrkysové vody a malých ostrůvků přivedly do Ksamilu obrovské množství návštěvníků. V červenci a srpnu mohou být lehátka namačkaná těsně vedle sebe, doprava se zpomaluje a představa opuštěného albánského ráje rychle mizí.
Kdo přijede pouze do Ksamilu v hlavní sezoně, může odjíždět s pocitem, že objevil jen jinou variantu známého přeplněného letoviska. Albánie se však nedá posuzovat podle několika kilometrů svého nejslavnějšího pobřeží.
Osobně bych dal přednost Himarë a výletům na menší pláže v okolí. Borsh nabízí mnohem delší pobřeží, Qeparo spojuje moře se starou vesnicí ve svahu a vnitrozemí přidává kamenná města Gjirokastër a Berat. Kdo chce větší klid, měl by cestovat v červnu nebo září a vybírat i místa, která nevyskakují jako první na sociálních sítích.
Albánie navíc už není automaticky zemí, kde všechno stojí polovinu. V nejžádanějších letoviscích rostou ceny společně se zájmem a lehátka, restaurace i moderní apartmány mohou během hlavní sezony nepříjemně překvapit. Výhodnější pobyt stále najít lze, ale vyžaduje porovnávání a ochotu nebydlet přímo na nejslavnější pláži.
Za větší dobrodružství se platí menším pohodlím
Chorvatsko zůstává pro cestu autem z Česka podstatně jednodušší. Albánie znamená delší přesun, případně let do Tirany a další cestu na pobřeží. Ani místní veřejná doprava neposkytuje všude takovou pravidelnost a přehlednost, na jakou jsme zvyklí ze střední Evropy.
Silnice se rychle zlepšují, ale jízda může být chaotičtější. Vedle nového asfaltu se objeví úzký příjezd k pláži, chybějící značení nebo parkování řízené spíš dohodou než čarami na vozovce. Odpadky, překotná výstavba a rozdílná kvalita služeb jsou problémy, které žádný romantický cestopis neodstraní.
Mimo větší letoviska je rozumné mít u sebe albánské leky v hotovosti. Albánie také není členem Evropské unie, takže je potřeba zkontrolovat podmínky mobilního roamingu a nespoléhat automaticky na stejná pravidla jako v Chorvatsku.
Začátečníkům bych doporučil nepřeplnit program. Přesuny vypadají na mapě krátce, horské silnice je ale dokážou výrazně prodloužit. Lepší je vybrat dvě základny a z nich podnikat výlety než se každý den stěhovat do jiného letoviska.
Jistotu jsem nevyměnil za dokonalost
Albánie pro mě Chorvatsko neporazila v každé disciplíně. Nemá tak vyrovnané služby, cesta je složitější a některá místa se rozvíjejí rychleji, než jim prospívá. Kdo chce bezchybnou organizaci, krátký dojezd a maximální předvídatelnost, může být v Chorvatsku spokojenější.
Mně však začalo více záležet na delší sezoně, členité krajině a pocitu, že za další zatáčkou objevím něco, co ještě neznám nazpaměť. Albánie mi připomněla, že dovolená nemusí proběhnout dokonale, aby po ní zůstaly silnější vzpomínky.
Do Chorvatska se ještě rád vrátím. Už ale není automatickou odpovědí na otázku, kam pojedu příště k moři. Jakmile jsem jednou vyměnil známou promenádu za silnici nad albánskou riviérou, moje dovolenkové plány přestaly končit na hranici staré jistoty.
A hlavně, nejsem si jistý, jak moc velký smysl má ku příkladu ve 2 lidech jet autem v září do Albánie. Aktuálně jsou zpáteční letenky z Prahy do Tirany kolem 2400 Kč / osobu. To je opravdu jak zadarmo, no ne?
Další zdroj:
Portál pro vyhledávání letenek Skyscanner
