Článek
Krása bez davů a bez přehnané reklamy
Nový Jičín není město, které by se tlačilo do první řady českých víkendových cílů. Leží mezi Ostravou, Beskydami a Poodřím, takže ho mnoho lidí bere spíš jako průjezdní bod. Jenže právě v tom je jeho výhoda. Masarykovo náměstí nepůsobí jako turistická kulisa, kde se člověk prodírá za stejnou fotkou jako všichni ostatní. Má klidnější, sebevědomější krásu.
Podle turistického informačního centra patří novojičínské náměstí k nejhezčím severně od Alp a v roce 2015 získalo ocenění Nejkrásnější náměstí v ČR. Takové věty občas znějí jako lokální patriotismus. Tady ale stačí přijít doprostřed náměstí a rozhlédnout se. Pravidelný čtvercový půdorys, řada domů s podloubím, barevné fasády a věž radnice vytvářejí celek, který působí překvapivě kompaktně.
Největší síla místa je v tom, že se tu architektura nepředvádí jedním efektem. Náměstí funguje jako celek. Podloubí chrání před deštěm i sluncem, domy nesou stopy různých století a člověk má pocit, že město nezestárlo do únavy, ale do elegance. Žádná povinná velkolepost. Spíš pečlivě poskládaná středoevropská krása.
Podloubí není dekorace, ale kus městského života
Masarykovo náměstí nevypadá dobře náhodou. Jeho podoba souvisí s obchodem, řemesly a městskými právy. Turistické centrum připomíná, že výstavba podloubí začala po požáru roku 1503, který zničil původní dřevěné domy. Podloubí tehdy nesloužilo jako romantická kulisa pro dnešní návštěvníky, ale jako praktický prostor pro obchodníky a vstup do mázhauzů.
To je přesně detail, který dělá z Nového Jičína víc než hezké náměstí na půl hodiny. Tady se dá dobře číst, jak město fungovalo. Domy nebyly jen fasády, ale místa obchodu, výroby, pohostinství a společenského života. Městská památková rezervace navíc ukazuje, že historické jádro si uchovalo původní uspořádání a že západní část byla už při založení města určena pro sídlo majitele panství, dnešní Žerotínský zámek.
Právě zámek se vyplatí nevynechat. Žerotínský zámek dnes připomíná historii města i regionu a k Novému Jičínu přidává další vrstvu: kloboučnickou tradici, šlechtické dějiny i kulturní provoz. Není to odbočka bokem. Je to přirozené pokračování náměstí.
A pak je tu ještě jedna věc. Nový Jičín nepůsobí přetíženě. V době, kdy se mnohá krásná česká města mění o víkendech v přehlídku turistického provozu, tady člověk pořád může normálně chodit, sednout si na kávu a dívat se kolem sebe bez pocitu, že překáží něčí skupinové prohlídce.
Ideální zastávka cestou do Beskyd
Nový Jičín se nejlépe hodí jako pomalý půldenní výlet nebo chytrá zastávka při cestě do Beskyd, na Hukvaldy, do Štramberka nebo do Příbora. Právě v kombinaci s okolím vynikne. Dopoledne náměstí, zámek a káva pod podloubím, odpoledne výhledy, lesy nebo další památky v kraji. Není potřeba z něj dělat velkou expedici. Stačí mu dát čas.
Portál Beskydy připomíná, že historické centrum bylo v roce 1967 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. To není jen úřední titul. Je to potvrzení, že tady nejde o jedno fotogenické zákoutí, ale o celé jádro, které si zaslouží pozornost. A také péči.
Prakticky se vyplatí přijet mimo největší dopravní špičku, nechat auto stranou centra a projít náměstí pěšky. Nejhezčí je ráno nebo později odpoledne, kdy světlo změkčí fasády a podloubí dostane hloubku. V zimě má místo komornější atmosféru, v létě zase funguje jako příjemná městská zastávka mezi výlety.
Nový Jičín není český Krumlov ani Telč. A ani se jimi nemusí stát. Má vlastní měřítko, vlastní historii a náměstí, které by v mnoha turisticky slavnějších zemích dostávalo mnohem víc pozornosti. Možná právě proto překvapuje. Cizinci ho fotí, když na něj narazí. Češi kolem něj často projedou.
Stačí jednou zastavit. A zvednout hlavu pod podloubím.
