Článek
Z Dunaje se stala plocha o rozloze 25 kilometrů čtverečních
Hrušovská zdrž je horní částí vodního díla Gabčíkovo, uvedeného do provozu v roce 1992. Nejde tedy o přirozené jezero. Voda se rozlila do někdejšího prostoru dunajských ramen, lužních lesů a okolí zaniklé osady Hrušov.
Dnes zabírá souvislá hladina přibližně 25 kilometrů čtverečních. Tento údaj uvádí také slovenská Státní ochrana přírody, podle které se zdrž postupně zanáší sedimenty. Část vytěženého materiálu byla využita k vytváření ptačích ostrovů.
Na mapě může plocha působit jako rozšířená řeka. Ve skutečnosti se na některých místech druhý břeh vzdálí natolik, že krajina připomíná pobřeží velkého nížinného jezera. Přidají-li se vlny od větru a loď na obzoru, přezdívka slovenské moře přestává znít přehnaně.
Klid je ovšem především vizuální. Hrušovská zdrž zůstává součástí aktivního vodního díla a mezinárodní dunajské plavební cesty. Podél břehů se proto střídá příroda, technická infrastruktura, cyklostezky i místa využívaná rybáři.
Od hranice u Lanžhota počítejte přibližně s hodinou
Nejpohodlnějším cílem pro první návštěvu je Čunovo na jižním okraji Bratislavy. Od česko-slovenské hranice u Lanžhota je vzdálené přibližně 90 kilometrů. Při plynulém provozu zabere cesta po dálnici a bratislavském obchvatu okolo hodiny, z Břeclavi zhruba o deset až patnáct minut více.
Pro jízdu po zpoplatněných slovenských úsecích je potřeba elektronická dálniční známka. Jednodenní varianta stojí v roce 2026 podle oficiálního systému eZnamka 8,10 eura a platí pouze do půlnoci zvoleného dne, nikoli celých 24 hodin.
Jako cílový bod lze zadat vodní dílo Čunovo nebo muzeum Danubiana. U muzea jsou dvě parkovací plochy a návštěvníci zde podle jeho dopravních informací během návštěvy parkují zdarma. Jinou atmosféru nabízí protější břeh u Hamuliakova a Kalinkova, kde je méně městských lákadel a více dlouhých výhledů přes vodu.
Oba břehy dělí rozlehlá hladina. Přejezd autem proto není otázkou několika minut a při jednodenním výletu se vyplatí předem zvolit jednu stranu. Čunovo lépe sedne návštěvníkům, kteří chtějí spojit vodu, umění a technické stavby. Levý břeh je vhodnější pro klidnější cyklistiku a pozorování krajiny.
Nejlépe se zdrž objevuje ze sedla kola
Kolem vody vedou dlouhé hráze s minimálním převýšením. Terén je proto příjemný i pro méně výkonné cyklisty, problémem bývá spíš vzdálenost, protivítr a nedostatek stínu. V parném dni dokáže několik rovných kilometrů působit mnohem delších, než slibovala mapa.
Hrušovská zdrž je součástí Dunajské cyklostezky. Celý okruh z Bratislavy kolem vodního díla Gabčíkovo měří podle slovenského turistického portálu přibližně 92 kilometrů a nastoupá jen několik desítek metrů. Pro běžný výlet však není nutné absolvovat celou trasu. Stačí si vybrat úsek podél zdrže a vrátit se stejnou cestou.
Pěšky funguje okolí Čunova spíš jako několik kratších zastávek než jako výprava kolem celé nádrže. Vzdálenosti jsou velké a rovná hráz může po čase působit jednotvárně. Kolo dovolí během jednoho dne vystřídat výhledy na hladinu, lužní porosty, technické části vodního díla i vzdálené ptačí ostrovy.
Dalekohled se hodí více než turistické hole. Zdrž je důležitým místem pro hnízdění, migraci a zimování vodních ptáků. Na umělé ostrovy se nevstupuje a nejzajímavější život lze stejně sledovat z odstupu, aniž by člověk rušil hejna odpočívající na mělčinách.
Galerie vypadá, jako by vyplula na hladinu
Nejvýraznější stavbou u Čunova je muzeum moderního umění Danubiana. Stojí na úzkém poloostrově a ze tří stran jej obklopuje voda. Samotná architektura, venkovní sochy a výhledy ze střechy dokážou zaujmout i návštěvníka, který běžně galerie nevyhledává.
Nedaleko leží areál vodních sportů s umělými kanály. Na jednom místě tak vedle sebe stojí téměř nehybná hladina zdrže a proud určený pro rafting či divokou vodu. Při velkých závodech a letních akcích zde však klid rychle mizí.
Za technickými zajímavostmi lze pokračovat až ke Gabčíkovu. Mohutné plavební komory překonávají výškový rozdíl přes dvacet metrů a teprve u nich člověku dojde skutečný rozsah vodního díla. Z Čunova už jde o delší přesun, takže se tato zastávka lépe hodí pro samostatný výlet nebo celodenní cyklistickou trasu.
Slovenské moře není klasické koupaliště
Přezdívka svádí k představě písečných pláží, převlékáren a koupání. Hrušovská zdrž ale není souvislým rekreačním areálem. Velkou část pobřeží tvoří kamenité hráze, technické objekty, chráněná území nebo obtížně přístupné břehy.
Voda navíc zůstává součástí Dunaje. Pohybují se zde lodě, dno nemusí klesat rovnoměrně a proudění se mění podle místa i provozu vodního díla. Do vody se proto nemá vstupovat u hrází, plavebních tras, výpustí ani v místech označených zákazem. Kdo hledá především bezpečné rodinné koupání, měl by zvolit některé z upravených jezer v okolí Bratislavy.
Hrušovská zdrž je mnohem lepším cílem pro jízdu na kole, fotografování, pozorování ptáků a dlouhé posezení u vodní hladiny. Nejhezčí bývá ráno nebo před západem slunce, kdy ustoupí ostré světlo a hladina získá stříbrnou barvu.
Na hráz je vhodné vzít dostatek vody, pokrývku hlavy a větrovku. Otevřená krajina neposkytuje mnoho stínu a počasí se tu projeví naplno. Právě chybějící promenády a řady stánků však umožňují, aby člověk pouhou hodinu od českých hranic našel prostor, který působí mnohem vzdáleněji.
Další zdroje:
Komerční portál pro nákup dálniční známky eZnamka
Komerční web muzea moderního umění Danubiana
