Článek
Když žádná závora neznamená žádnou výhru
Řidič projede, nikde nebrzdí, nikdo po něm nechce lístek ani kartu. V autě zavládne příjemný pocit, že se tentokrát platbě vyhnul. Jenže na severu Itálie je tohle přesně omyl, který umí pokazit návrat z dovolené. Systém free flow neznamená dálnici zdarma. Znamená jen dálnici bez klasických mýtných bran.
Nejznámějším příkladem je lombardská Pedemontana, která obsluhuje úseky v oblasti Varese, Como, Monzy, Brianzy a Bergama. Pro české řidiče může být zrádná hlavně proto, že leží v části země, kudy se jezdí k jezerům, do Milána nebo dál na jih. Podle Autostrada Pedemontana Lombarda jde o první italskou dálnici bez mýtných bran. Místo závor pracují portály s kamerami, které načítají registrační značky.
To je pohodlné, dokud člověk ví, co dělá. Problém nastává ve chvíli, kdy řidič čeká klasickou pokladnu, žádnou nenajde a usoudí, že je hotovo. Není. Mýto se jen přesunulo z okénka na internet.
Patnáct dní. Pak už se platí hůř
Pravidlo je jednoduché a neúprosné. Pedemontana uvádí, že mýto za všechny průjezdy uskutečněné v jednom dni musí být uhrazeno do následujících 15 kalendářních dnů. Informaci najdete přímo v části mýto a asistence na webu provozovatele.
Zaplatit se dá přes web, mobilní aplikaci, systém Conto Targa, telemýtné služby nebo další platební kanály. Oficiální stránka platebních metod zmiňuje mimo jiné platbu kartou přes aplikaci či web, bankovní kanály a zákaznická místa. Pro běžného turistu je nejčistší postup jasný: po průjezdu si otevřít oficiální web, zadat registrační značku, ověřit průjezdy a zaplatit kartou.
Nepříjemné je, že část řidičů si na to vzpomene až doma. Nebo vůbec. Pak se z malého mýta může stát dopis, poplatek za zpracování a zbytečný stres. V platebních podmínkách provozovatel uvádí, že při nezaplacení do 15 dnů spouští vymáhání pohledávky. U zahraničních registračních značek je podle podmínek platby vymáhání předáváno specializované společnosti, která požaduje nejen mýto, ale i administrativní náklady.
A tady končí dovolenková ležérnost. Nejde o centy, které se ztratí v systému. Italský provozovatel má značku, čas, místo průjezdu a postup, jak peníze vymáhat. Spoléhat na to, že česká SPZ všechno smaže, je hloupý sport.
Italská mýtná brána
Jak se nenechat nachytat
Nejlepší obrana je trapně obyčejná: pohlídat si trasu. Pokud navigace vede přes A36, A59 nebo A60, zbystřete. Právě tady se řidič může setkat s free flow systémem Pedemontany. Nečekejte budku, nečekejte lístek, nečekejte upozornění v češtině. Na dovolené není nic horšího než situace, kdy člověk technicky neudělal nic zlého, ale prakticky zaspal povinnost.
Po průjezdu si uložte den cesty, registrační značku vozu a ideálně i snímek trasy z navigace. U půjčeného auta jednejte ještě rychleji. Autopůjčovny si za přeposílání pokut a výzev rády účtují vlastní administrativní poplatky, takže z drobného mýta může být účet s přirážkou jen proto, že jste odložili platbu na „až bude čas“.
Rozumný postup je zaplatit do několika dnů po průjezdu a uložit si potvrzení. Ne do galerie mezi fotky pláže, ale někam, kde ho najdete i za půl roku. Kdo jezdí do Itálie pravidelně, může zvážit registraci účtu nebo automatické platební řešení. Kdo jede jednou za rok, vystačí si s jednorázovou online platbou. Hlavní je nečekat na dopis.
Itálie je pro cestu autem pořád skvělá země. Jen už není všude tak analogová, jak si ji řidiči pamatují. Dřív člověk zastavil u závory, zaplatil a měl klid. Teď může projet plynule, ale klid dostane až po zaplacení na webu. Rozdíl je malý. Následky zapomenutí už ne.
