Článek
Dvě kostry pod klenbou nejsou pověst
Na Sovinci se vypráví ledacos. Jenže nejsilnější detail není z místní legendy, ale z archeologického výzkumu. Při rekonstrukci purkrabství na třetím nádvoří v roce 1995 našli archeologové pod klenebním pasem dva lidské skelety: dívku ve věku přibližně 15 až 17 let a robustního muže, kterému bylo asi 50 až 60 let.
U dívky byla obličejová část lebky značně roztříštěná, paže měla mírně pokrčené a zápěstí položená přes sebe. Popis zní mrazivě i bez přidávání zbytečných domněnek. Odborný článek Markéty Tymonové Nález dvou koster na hradě Sovinci vyšel už v roce 1996 a je vedený v katalogu odborné literatury.
Co přesně se stalo, ale veřejně dostupné materiály spolehlivě neříkají. A právě tady začínají legendy. Mohli to být lidé zazdění jako trest, oběti násilí nebo nález, který dnes bez dalších důkazů nejde jednoznačně vyložit. Tvrdit, že šlo o milence, oběť rituálu nebo konkrétní zločin, by bylo poutavé. Jenže historie není povinna dodat konec příběhu.
Sovinec tak nabízí něco silnějšího než běžnou hradní strašidelnou historku. Má doložený nález, ale ne pohodlné vysvětlení. Člověk si ho musí domyslet sám.
Švédové, zajatci a oheň: dějiny jsou tu horší než legenda
Hrad založili mezi lety 1329 a 1332 bratři Pavel a Vok z Hrutovic. Z původního sídla postupně vyrostla velká pevnost, kterou v první polovině 17. století využíval Řád německých rytířů jako hlavní opěrný bod na zdejších panstvích.
Ani mohutné bastiony, příkopy a dělostřelecké opevnění ale nestačily. Švédská vojska vedená Lennartem Torstenssonem Sovinec obléhala od 16. září do 7. října 1643. Po dobytí ho držela až do roku 1650. Oficiální historie hradu1 neskrývá, že tehdejší modernizované opevnění švédskému útoku neodolalo.
Tísnivá vrstva ale nekončí třicetiletou válkou. Za druhé světové války byli na hradě vězněni francouzští důstojníci. Při přechodu fronty v prvních květnových dnech roku 1945 Sovinec vyhořel a pod střechou zůstaly jen konírny a budovy v předhradí. Následné opravy začaly v roce 1951 a různým tempem pokračují dodnes.
Tohle je důvod, proč Sovinec působí jinak než uhlazené zámky s naleštěnými sály. Nejde o místo, které by se snažilo být temné. Jen na něm zůstalo příliš mnoho stop po válkách, požárech a zániku, než aby z něj vznikla jen romantická kulisa pro víkendovou fotku.
Podzemní chodba udělá zbytek
Největší atmosféru má dnes okruh vnějšího opevnění. Návštěvníci sestupují přes příkop do 82 metrů dlouhé podzemní chodby, procházejí bastiony a parkány a dostanou se až k renesanční baště zvané Kočičí hlava. Muzeum v Bruntále2 upozorňuje, že jde o fyzicky náročnější trasu, nedoporučuje ji dětem do šesti let a vyžaduje pevnou obuv, přilbu i reflexní vestu.
To není marketingová rekvizita. V podzemí se rychle vytratí běžný výletní ruch a začne fungovat prostor sám. Chlad, stísněné chodby, kamenné zdi a vědomí, že pevnost vznikala pro skutečnou obranu, vytvářejí atmosféru bez jediného herce v kostýmu.
V hlavní sezoně je hrad otevřený od úterý do neděle, obvykle od 9 do 18 hodin. Základní prohlídka stojí 180 korun, stejnou cenu má i okruh vnějšího opevnění; vstup bez průvodce do venkovních částí vyjde dospělého na 120 korun. Aktuální podmínky je lepší zkontrolovat před cestou, hlavně při kulturních akcích, kdy platí jiný ceník.
Sovinec nepotřebuje dokazovat, že v něm straší. Dvě kostry, švédské obléhání, válečný tábor a požár jsou dost tvrdá minulost samy o sobě. Legendy jsou tu vlastně jen způsob, jak si lidé vysvětlují tíhu, která na hradě zůstala.
Zdroje?
1. www.mubr.cz/sovinec/o-objektu
2. www.mubr.cz/sovinec/navstivte-nas
