Levné Chorvatsko ještě existuje: Mimo sezónu stojí týden na severu okolo 4 tisíc za osobu

Chorvatsko má u Čechů zvláštní postavení. Nadává se na ceny, plné silnice, drahé zmrzliny i parkování, ale každý rok se tam znovu jede. Často ze zvyku. Jenže levnější Chorvatsko nezmizelo. Jen se přesunulo mimo hlavní sezonu a mimo místa, kde se za výhled na moře platí skoro jako za podpis celebrity.

Sever Chorvatska, hlavně Istrie a Kvarner, má jednu zásadní výhodu: je blíž. Z Česka se tam dá dojet autem bez leteckého divadla, bez přestupů a bez čekání na zavazadlo. Zároveň nejde o žádnou nouzovou variantu. Istrijský turistický portál láká na pobřeží, historická města, gastronomii i vnitrozemí, které má úplně jinou atmosféru než rozpálené apartmánové pásy u vody.

Kdo čeká dlouhé písečné pláže jako v Polsku, narazí. Istrie a Kvarner jsou spíš o kamenech, betonových platech, borovicích, průzračné vodě a malých zátokách. Pro někoho mínus. Pro jiného výhra, protože voda tu bývá čistá a města mají charakter. Rovinj, Poreč, Pula, Opatija, Lovran nebo ostrovy Krk a Cres nejsou levné samy o sobě. Levnější jsou tehdy, když se do nich nejede v době, kdy má půl Evropy stejný nápad.

Týden okolo čtyř tisíc korun za osobu na severu Chorvatska není univerzální cena ani garantovaná poukázka na štěstí. V červenci u moře v Rovinji to bude znít jako vtip. V květnu, červnu, září nebo začátkem října, při sdíleném apartmánu, vlastní dopravě a rozumném výběru místa už to ale přestává být sci-fi.

Klíč je v tom, co si člověk počítá. Pokud čtyřčlenná rodina nebo parta přátel vezme apartmán dál od první řady u moře a náklady na cestu rozdělí mezi posádku auta, dostane se rozpočet na osobu úplně jinam než u hotelu v hlavní sezoně. Kdo k tomu přidá vlastní snídaně, nákupy v běžných obchodech a večeře jen občas, najednou zjistí, že Chorvatsko není automaticky drahé. Drahý bývá hlavně pohodlný stereotyp.

Ceny v Chorvatsku už ale nejde lakovat na růžovo. Podle Eurostatu se v Evropě nejvíc liší právě služby, které turista řeší pořád: hotely, restaurace a doprava. Chorvatsko už není levná postsocialistická destinace, jak si ji část lidí pamatuje. Přijalo euro, posílilo značku a turisté to cítí v peněžence.

Jenže mimo sezonu padá největší přirážka: dav. A s ním často i cena ubytování, nervozita v restauracích a boj o parkovací místo. Moře je pořád stejné, jen se o něj nedělíte s takovým množstvím lidí.

Největší chyba je myslet si, že dovolená u moře znamená automaticky červenec nebo srpen. Na severním Jadranu může být krásně i v červnu a září. Voda už nebo ještě nemusí být pro každého teplá jako vana, ale koupání bývá reálné, města dýchají a večer se dá sedět venku bez toho, aby člověk protékal židlí.

Turistická sezona se navíc v Chorvatsku prodlužuje. Agentura Reuters popsala, že Chorvatsko v roce 2024 zaznamenalo přes 21,3 milionu turistických příjezdů a že rostl i zájem o předsezonu a posezonu. To je dobrá zpráva pro ty, kdo nechtějí být součástí srpnového tlaku. Služby fungují déle, restaurace nezavírají hned po posledním prázdninovém víkendu a destinace se učí vydělávat i mimo hlavní nápor.

Zároveň je fér říct nevýhody. Mimo sezonu nemusí být otevřené všechno. Některé plážové bary končí dřív, trajekty nebo lokální spoje mohou mít řidší režim a počasí už není úplná jistota. Kdo jede s dětmi kvůli tobogánům a večernímu programu, musí vybírat pečlivěji. Kdo chce moře, procházky, dobré jídlo a klidnější pobyt, může na tom vydělat.

Dobrou základnou je Krk, protože se tam dojede po mostě a odpadá trajektová logistika. Istrie zase boduje tím, že se dá kombinovat pobřeží s vnitrozemím, olivovým olejem, vínem a městy. Kvarner podle oficiálního turistického webu spojuje ostrovy, hory, pobřežní letoviska i kratší vzdálenosti mezi výlety. To je pro týdenní pobyt praktičtější než honit kilometry po celé Dalmácii.

Levné Chorvatsko tedy pořád existuje. Jen už neleží na plakátu s nápisem srpen, první řada u moře a bez přemýšlení. Je schované v termínech, které mnoho lidí přehlíží. V apartmánech bez přehnaného luxusu. V menších městech. V autě naplněném lidmi, ne výmluvami.

A právě proto může znovu nadchnout. Ne jako návrat do časů, kdy stálo všechno pár korun. Ale jako připomínka, že dobrá dovolená nemusí být finanční sebepoškozování. Stačí opustit nejdražší zvyk: jezdit tam, kam ve stejnou chvíli míří všichni.